Den čtrnáctý a cesta pouští

Dnes ráno jsem vstal jako ranní ptáče a vyrazil se podívat do centra Santa Fe. Jakub beznadějně spal a když jsem ho tahal z postele tak že prý mám jet sám...:) No tak jsem ho nechal vyspat aby neremcal že vstává dřív než do práce, nastartoval našeho Boha a vyrazil.

Santa Fe je cele složené z malých přízemních domků takže není moc fotogenické ale nějaké foto přeci jen mám. Je to spleť malých jednosměrných uliček a hlavní dominantou je katolická katedrála kde určitě násilím konvertovali indiány. Vůbec celé to město je v moci indiánů, nejsou tu vlastně žádné normální obchůdky, co dům to muzeum indiánské kultury, historie, indiánské šperkařství a nebo indiánský gift shop. Jako v každém klasickém USA městě jsou pak obchody a restaurace rozlezlé po předměstí. Už rozumím tomu proč když amíci přijedou k nám tak že jsou tak vyplesknutí. Prostě sednou si tu někde v 500 let starém domě v centru města a dát si na zahrádce pivo a večeři, to tu neexistuje...

Cestou zpět jsem doplnil nádrž našeho mastodonta, už nám klesla průměrná spotřeba ze 16 miles per gallon na 18.9 miles per gallon což je good. Pro změnu nám ale už dva dny vyskakuje na displeji Engine oil change soon a včera to definitivně napsalo Engine oil required. Zkusíme si zavolat do půjčovny jestli ho máme nechat vyměnit a zaplatí nám to ale má to najeto teprve asi 7000 mil takže těch našich dalších 1500 to snad ještě zvládne. No a nebo nám to v poušti napíše Engine critical failure, you should have change the oil, have a nice day... :)

Ze Santa Fe jsme jeli opět na jih a je úžasný pozorovat jak s každým ujetým kilometrem k jihu a každým metrem výšky dolů, se mění vegetace kolem silnice. Santa Fe je totiž vysoko, 2500 metrů nad mořem. Sjíždíme k hlavnímu městu NM, Albuquerque [Albekyrky], kolem se rozprostírá úrodnější krajina a nad Albuqurque se opět tyčí štíty hor. Zastavujeme v místním Macy's a já zjišťuju že sehnat tu džíny na mě bude problém. Zatímco já bych potřeboval úzké a dlouhé, nejlépe tak 33 na 34, oni tu mají všude velikosti pro jejich tlusté chlapce, většinou 34-38 na 30, prostě moc široký a krátký. No ale aspoň si kupujeme tolik potřebné boty do pouště.

Z Albuqurque jedeme historickou Route 66 dále na jih kde opět začíná vyprahlá zem, překračujeme suchou nohou Rio Grande, podobně jako Mojžíš na cestě z Egypta, akorát že on používal nějaké black magic dirty trics zatímco mi jedeme pěkně moderně po mostě:)

Vyjíždíme z aglomerace a začíná to. Vedro, horko, suchá prašná zem, i keře zmizeli. Vystupuju z auta a dělám fotky a ty 3 minuty jsou jako věčnost. Venku je snad 40 stupňů. Jedeme opuštěnou krajinou kde jen sem tam projede auto dobrých 30 mil, kolem nás se rozprostírá pustina, občas zpestřená rozpadajícími se skalami. Je to takové prázdné ale zároveň nádherné.

Konečně se blížíme k dálnici a máme pocit trochy civilizace. Pádíme kupředu v paprscích odpoledního slunce které se tak úžasně zakusuje do očí a sledujeme jak se cesta postupně zakusuje mezi skály a ta skaliska se kolem tyčí jako záseky nějakého obřího pluhu. A mění se. Z bílo hnědé barvy se pomalu ale jistě stává červená. Země pomalu ale jistě arizonovatí. Fotím si nekonečný vlak, táhnou ho 4 lokomotivy a má snad 2 kilometry, nechtěl bych čekat na červené...

Večer dojíždíme do Gallupu, asi hodinu jezdíme po místní haupt třídě a vybíráme motel, nakonec ještě skočíme do mexické restaurace a pak už good night.

Mléko

2010-05-19 Route 66 Day 14