Den 7. - Springfield-St. Louis aneb poznáváme Ameriku

Druhý den našeho putování probíhal opět báječně. Dopoledne prohlídka Springfieldu a odpoledne přesun do St. Louis. První zastávkou byl místní hřbitov s hrobkou A. Lincolna. Klasika pro osobnost jeho velikosti – mauzoleum s katafalkem, miniatury soch Lincolna, jejíž originály jsou různě po státech, tabulky s texty o detailech jeho života atd. Zajímavé na celé akci bylo, že hrobka je umístěna někde uprostřed hřbitova a až k ní se dá normálně dojet autem. Není tu parkoviště někde před bránou, odkud by se pak k místu posledního odpočinku docházelo. Prostě cesta vede až k hrobce, jede se autem mezi hrobama až na parkoviště přímo u hrobky. To by bylo. Aby musel amík ujít 100 metrů navíc . Další zastávkou byla stará čerpací stanice spojená s muzeem, kde nás provázel úžasný snad 90 let starý chlapík, který kdysi na ještě funkční čerpačce pracoval. Ukazoval nám spoustu dobových předmětů a fotografií, pověděl pár historek … dokonce měl vystavenou i svou uniformu z 2. Světové války a pokud jsem to správně pochopil, tak se účastnil i vylodění v Normandii. No ale po prohlídce jsme museli dál. Poslední bod zájmu před odjezdem bylo malé policejní muzeum. Podle GPS jsme zhruba našli místo, kde se mělo nacházet, dokonce jsme zachytili i ceduli s nápisem u vchodu, ale zaboha jsme se k muzeu nemohli dostat. Jezdili jsme dokola jako paka a marně jsme hledali příjezdovou cestu. Za všechny ty nepovolené otočky na křižovatkách bychom na pokutách nechali minimálně jednu výplatu. Samozřejmě jsme se nakonec k muzeu dostali, ale když jsme chtěli dovnitř, tak kdo by to byl čekal – měli zavřeno. Při příjezdu nás ovšem zmerčila paní majitelová, a když jsme jí řekli, že jsme až z ČR, tak hned zburcovala manžela, aby nás pustil dovnitř a provedl nás tam. Pán – bývalý policista, který muzeum vedl – opět popisoval svou sbírku a celkově historii policejní práce. Nechyběly dobové uniformy, fotografie, zbraně (i podomácku vyrobené, např. něco jako pěstní klín, kterým zločinci oběti vyrazili oko lol) a nakonec i trojici policejních vozidel, která byla v užívání během posledního půl století. Největší klenot – Fordka někdy z roku 50. Sice chyběl, ale i tak bylo na co koukat. Po rozloučení a zastávce na snídani (známá putyka Cozy Dog – specialita je párek napíchnutý na špejli, ponořený do kukuřičného těsta a osmažený ve friťáku .. amíci jsou prostě blázni) jsme už pak uháněli dál po R66. Po cestě jsme jsme sice neměli naplánováno mnoho zastávek, ale určitě bylo co obdivovat. Nekonečná pole na naprosto ploché krajině státu Illinois, dobové úseky staré Route 66 ještě s původním rozpraskaným povrchem nebo kus tzv. brick road – tedy silnici poskládanou z cihel. To vše bez jediného kolem projíždějícího auta. Cesta touto úžasnou krajinou ubíhala velice rychle a brzy jsme se dostali k naší poslední zastávce – Henryho králičí farma. Henry, jakožto už taková ikona R66 nám pověděl vše o své největší lásce – králících, pověděl pár zajímavých historek a nakonec i doporučil motel na předměstí St. Louis spolu s prý dobrou restaurací. Když jsme opět vyjeli, moc trasy na tento den nám již nezbývalo a kolem páté jsme již byli v pokoji onoho doporučeného Apple Valley motelu. Motelek už zřejmě leccos pamatoval, malinko zatuchlý odér, oprýskaný sprchový kout, ale co bychom chtěli za 50 babek na noc. Celá oblast kolem, byl docela zapadákov – ošumělé baráčky, nedaleko trailer park (prostě lidi, co trvale bydlí v přívěsu nebo v unimobuňkách, pár obchodků a samozřejmě asi šestadvacet kostelů. Zdálo se, že už bude zbytek dne nuda, ale opak byl pravdou. Konečně jsme se alespoň trošku vžili do života natives. První úkol byl najít prádelnu, protože už nám docházely čisté spoďáry. Po doporučení v motelu jsme dorazili ke klasické americké loundry .. venku zaparkované samé dodávky a trucky (ničím jiným se tu v podstatě nejezdí) do kterých si obtloustlé americké matky skládaly své vyprané prádlo, takže jsme s naším mastodontním Fordem Explorerem dokonale zapadli. Uvnitř na jedné straně hromada praček, na druhé straně sušičky. Jelikož jsme samozřejmě neměli ani páru, jak to tam funguje, zbředl jsem do rozhovoru s postarší paní vedoucí a už začly lítat čtvrťáky jako na běžícím pásu. Půlhodinový prostoj jsme chtěli vyplnit drobným nákupem. V Americe vše funguje tak, že je určitá obytná oblast a čtvrť nákupní. Obytné jsou ty většinou jednopatrové (max dvoj) baráčky jeden vedle druhého, ulice do pravého úhlu, nikdo nemá kolem baráku plot. Nákupní jsou opět ulice do pravého úhle a mezi nimi hromady supermarketů, kostelů, drive-in fast foodů, drive-in bank (fakt!), zubařů, opraven (každá rodina má aspoň 4 auta, takže z 10 baráků za sebou jsou 4 ffoody, 1 opravna, 2 obchody, 2 kostely a 1 podnik typu banka, zubař, kadeřnictví, spa pro domácí miláčky atd.). Mno vypadá to skoro jako ulice na čerňáku. Jeden podnik vedle druhého všichni mají co největší a nejbarevnější reklamní poutač a jestli je to u nás jedna ulice, tak tady to jsou nákupní čtvrti velikosti českého okresního města. Vybrali jsme si tedy nějaký parkplatz a vyrazili do Dollar family obchodu. Jak už název napovídá – úplně všecko bylo vevnitř za dolar. Od papírových vlaječek po jídlo až domácí potřeby. Kopili jsme tedy za dolar chipsy, za dolar prášek na praní pro příště a za dolar miniaturní stativ na pochybné kvality. Poslední co chybělo, bylo pivo. To neměli v –dollaru ani vedle v K-Martu, protože alkohol je špatný, aaano a v normálních obchodech ho neprodávají, a tak jsme museli jako největší notoři hledat specializovaný obchod s alkoholem. Po příjezdu zpět k prádelně jsme dali prádlo sušit a měli jsme tak možnost debatovat nad dalšími nezvyklostmi této země. Všichni jezdí dodávkami nebo náklaďákama, jedno jak starý nebo plesnivý, hlavněže to má aspoň 2 tuny. Všude vlajou americké vlajky .. před domama na stožárech, na oknech, nálepky na autech atd. Skoro všichni jsou věřící a mají auta krom vlajkou oblepené rybama a samolepkami brojícíma proti interrupci. Oproti autům tu mají motorky v perfektní formě, ať už choler nebo superbike – vše jako nové, NIKDO tu za žádných okolností nenosí helmu, pěkně pohodička v tričíčku a sandálech a když nás pak skoro za tmy předjížděl maník na moto, který ještě k tomu ani nesvítil, tak to už nebylo co dodávat. Po dokončení akce Velké prádlo jsme se ještě vydali na večeři. Bar blízko stál za prd, takže jsme s opět vydali do komerční čtvrti. Náhodně vybraný nějaký franchizový grill bar – z jídelnu mi málem opět vypadli oči z důlků, příjemné prostředí, uctivá obsluha, vevnitř se nikde nekouří, jídlo výborné … Tahle země je prostě úžasná :)

2010-05-12 Route 66 Day 7