Den dvacátý a město hříchu

Dnes jsme si chtěli přivstat a opět nám to nevyšlo, z motelu, který byl mimochodem velmi slušný, jsme se dostali až kolem desáté, klasika. Na snídani jsme si zašli do již z večera vyzkoušeného podniku, Roadkill Café. Hlavní motto téhle stejkárny je „You kill it, we grill it“ a jako maskota mají kondora v kuchařské zástěře co má za pasem karotku a salát..

Po snídani jsme ještě prozkoumali Seligman, bohužel zrovna kolem 11 se tohle jinak tiché a ospalé město ocitlo pod náporem zájezdu z Kalifornie. Takže jsme si udělali pár foto a tradá na cestu. Káru jsem dnes kočíroval já a měli jsme před sebou celkem štreku, 299 mil. Hned za Seligmanem jsme se dostali na starou cestu, vedoucí daleko od dálnice a užívali si pohodovou ničím nerušenou jízdu. Kolem nás se táhla opět ta stejná poušť a step, tu a tam porostlá křaky a malými kaktusy. Tu a tam nám přes cestu přeběhl sysel a jednou jsem málem zajel sebevražednou veverku. Teda snad jenom málem, ono jak už jsme psali, tady sice je speed limit na dálnici která má naprosto luxusní povrch a je rovná chabých 75 mil (cca 120 km) ale na krajských a okresních cestách které jsou všechny stejně luxusní a mají na obou stranách 2 m odstavný pruh, je povoleno 65 majlí, takže cesta svižně utíká a moc manévrovat před zvířectvem se nedá…

Tohohle dne jsem určitě zlomil rekord, neboť jsem jel 35 minut aniž bych musel pohnout volantem. Na lokální cestě…. Celkem pohodová vyhlídková jízda, tempomat zapnutý, automat zapnutý, jednou rukou přidržovaný volant a nožičky pěkně protažené a relaxující. Minuli jsme další nekonečný vlak a dojeli do Kingmanu, který jsme chtěli jen projet když najednou Kuba huláká Zastav zastav, hned tady. Tak jsme zastavili u fajn restaurace a šli se podívat co to vlastně viděl. A pak jsem to spatřil i já. Aáááááááá. Shelby Cobra GT 500 ze šedesátých let… Aááááááááááááá. Vydržel bych tam stát půl dne a kochat se ale proběhlo aspoň focení a pak mě Kuba odtáhl do sousední stylové burgrárny, musel k tomu použít ovšem dirty trick kdy mi slíbil že se naobědváme. Tak jsem teda šel ale stejně jsem se hned ptal jestli mají smažené chilli cobry…

Dali jsme si zase klasický americký nášup, já si dal Chilli burger a Kuba si objednal Hot Dog, v mylné naději že to konečně bude něco malého. Dostal jsem talíř o velikosti servírovacího tácu a na něl obří burgr na housce, celý zalitý chilličkem a k tomu obří cibulová kolečka. Vůbec, ta cibulová kolečka jsou úžasná věc, dávám si je místo hranolků, jsou šetrnější na můj trávicí trakt. I když, já myslím že je stejně všem jasné že bych sežral cokoliv. Kuba dostal něco co by se dalo přirovnat ne k párku v rohlíku ale spíš tak k 15ti centimetrovému buřtu v bagetě. To celé zasypané hranolkama…

A pak už hurá na cestu, čekala nás 50 mílová etapa po prapůvodní cestě, pustinou a serpentinami přes záludné Black Mountains. Pomalu jsme stoupali do hor po silničce široké jen asi 4 metry, na jedné straně strmé skály a svahy, na druhé propast. Jel jsem pěkně pomalu abych svého spolujezdce nevyplašil, ale stejně mi řekl že teď by se mu hodil ten diazepam na uklidnění který jsme nevzali….:) Horskou silnicí jsme se dostali až do Oatmanu, kde se po ulici všude potulovali divocí osli a mezi nimi mumraj aut a turistů. Prostě OMG WTF!!! Následoval sjezd z hor do Needles a byli jsme v… Kaliforniíííí…. Pacific Ocean, here we come. Ale to ještě není náš cíl protože dnes se jede do Las Vegas.

Dálnice do Las Vegas byla snad nejnudnější cesta za celou dovolenou. Na sever, rovně jako podle pravítka, 2-4 pruhy, kolem nás nic než pustina. Zlatý tempomat. Už chápu proč mají amíci tempomaty a automaty už od konce 40tých let. Ty jejich velké vzdálenosti by se jinak překonávali dost nepohodlně. Jediným zpestřením po cestě byl obří billboard s reklamou na obchod se zbraněmi s nápisem TRY IT, GUN STORE, TRUE REAL AUTO a s obrázkem MP5ky. Tak jsme zapřemýšleli jestli si nějaký ten automat nekoupíme, už vidím jak bych si nechal sapíka balit na letišti do igelitové tašky jako cabin baggage, haha.

A pak už jsme dojeli, město hříchu se rozprostíralo před námi. Dojeli jsme do hotelu který jsme vybrali metodou pokus omyl a ubytovali se v luxusním hotelu na Downtownu za skvělých… 40 babek i s daní. Prostě další WTFOMG. Tohle je naše nejlepší a zároveň nejlevnější bydlení za celou dobu. A hned jsme vyrazili do víru hazardu a gamblingu. Je to neuvěřitelný, celé dlouhé ulice, jedno kasino vedle druhého, všude mraky lidí, snad miliony, MILIONY automatu, karty, rulety… Jako tomuhle se říká herna. Ale myslím že na tohle si člověk vyrobí závislost ještě dřív než na WoWko… Zdravím KoK a partu ze Vsetína, Trnavy, Ústí, Chebu a prostě všechny své ovečky z Čech, Moravy a Slovenska, už se těším až zase vytáhnu svého medvěda na raid!! Jestli teda bude ještě pro zestárlé a oprýskané GLko místo:))

Jako konzervativní hráč jsem naládoval do automatu dolarovou bankovku, zvolil na jednorukém banditovy 5 lajn po centu a vrhnul se na hraní. A světe div se, své dva prosázené dolary jsem rozmnožil na 5 babek, ou jé. Je to tu fakt jak z jiného světa, hrajete na automatu, pak zmáčknete tlačítko cash out a automat vám VYTISKNE papírek s čárovým kódem se kterým jdete k jakési pokladně a tam vám ho proplatí, prostě úlet. Kubasovi to včera moc nešlo, možná proto že jsem mu věnoval tričko s nápisem EPIC FAIL, které mi bylo moc malé…:)

Došli jsme ještě na Fremont Street což je centrum Downtownu a ten celý bulvár je zakrytý zakulacenou střechou která se skládá asi tak z několika milionů malých obrazovek. A na nich každou celou hodinu promítají reklamy na koncerty. Na té ulici která má dobře půl kilometru je asi tak tisíc reproduktorů takže vytvoří super prostorový zvuk. Když jsme šli poprvé, tak se najednou zablesklo a zahřmělo, úplně jsme se lekli co se děje, a byla to reklama na koncert Queen. Čuměli jsme na to v tichém úžasu, s otevřenou hubou a nevěřícíma očima. Na té půlkilometrové obrazovce se totiž promítal k té hudbě film, s různými animacemi, prostě WOWOWOWOWOWOW. Pak jsem se vrátil pro foťák a kolem půlnoci pro vás nahrál ve Full HD téměř 10 min video, George Thorogood and the Destroyers, což určitě neznáte protože nejste takový rockový maniaci jako já, nicméně tenhle týpek nahrál song Bad to the Bone… pořád nic? Tudutudududu… tudutudududu… Bbbbbaaad to the bbbone…. A na pozadí jede Arnold aka Terminátor na ukradnutém Harleyi… Jasněěěěě, jde o main song z Terminátora 2. A na tý obří obrazovce nad mojí hlavou burácel Bad to the Bone a proháněly se po té půlkilometrové highwayi kostry na motorkách, pronásledované hořícími kytarami… prostě ÚLET největší.

Já pak už byl úplně mrtvej, holt jsem ranní ptáče, tak jsem šel spát, zatímco Kubas šel hledat Black Jack. Jestli ho našel nevím, ale musím ho zkontrolovat kolik prohrál:) Teď je ráno, tohle píšu z hotelového bufetu kde mají snad tuny jídla, každopádně já vytuhnul u waflového baru a přežral jsem se waflemi politými horkými jahodami… Leze mi červená už i z uší a nosu:) No a teď se jdu podívat kde prohraju svých prvních dnešních 5 babek, chacha.

2010-05-25 Route 66 Day 20

Čágo,

Mléko co má místo očí dolarové bankovky