Den dvacátý druhý a návštěva Joshua Tree

Tak dnes jsme opět na cestě. Protože jsem solidární tak jsme měli budíček až hodně pozdě dopoledne a opustili jsme Las Vegas po dálnici na jih až lehce před polednem. GPSka nám z neznámého důvodu tvrdila že dnešní 300 mílová etapa bude trvat 10,5 hodiny ale už jsme si zvykli ji nebrat tak úplně vážně. A přinejhorším ji zavřeme do almary. Teda do skříňky v autě.

Za Vegas jsme nabrali pekelně drahý benzín, přemýšleli jsme kolik tak jsem vzal za 35 babek s tím že na dnešek bude dost. Jak se později ukázalo, nebyla to tak úplně pravda:) Kousek dál jsme sjeli z dálnice a zamířili si to přímo skrz Mojave National Preserve na jih. Cesta byla parádní, asfaltka se táhla opět míle až na obzor a za 30 mil jsme potkali jedno auto, opraváře u železničního přejezdu. No a tak si jedeme a najednou cedule snížená rychlost a za ní hned další, Pavement Ends. V tu chvíli jsem úplně slyšel GPSku jak mi říká, vidíš, já to říkala.

Chvíli mi trvalo než jsem přesvědčil Jakuba že tohle fakt nebylo úmyslné, nicméně po všem co jsme už projeli se to nezdálo být tak hrozné, rezignovaně pokrčil rameny a já popohnal naše stádo ostruhami do neznámého terénu. Nakonec to tedy byla neplánovaná final dirt road. Pro jistotu jsem zapnul natvrdo 4x4, ze začátku to s námi dost drncalo ale po asi 20 mílích jsme vyjeli z hor do planin a cesta se změnila na asi 10 metrů širokou highway, vyhrábnutou bagrem v poušti, vystlanou uježděným pískem a absolutně hladkou. Zkusil jsem co to udělá s naším vozem a světe div se, valili jsme to tam 55-60 mil v hodině, úplně parádní jízda, cesta byla hladká a plná takových těch terénních vln tak to s námi bezvadně pohupovalo, no užíval jsem si to.

Takhle jsme překonali zbylých 30 mil a GPS konečně rezignovala a s každou ujetou minutou nám snižovala odhad dojezdu o 10 minut. Vyjeli jsme z rezervace, podjeli dálnici a hrdinně se vydali do zatím nejpustší části země jakou jsme viděli, Mojave Desert. Tam skutečně neroste nic, jenom pustá písečná planina. Projeli jsme městečkem Amboy, zastavili se v Roy's Café a napadlo nás, že bychom mohli stihnout Joshua Tree už dnes namísto zítra.

Takže jsme se stočili ještě víc na jih, projížděli jsme kolem solisek kde nechávají vypařovat vodu a sbírají sůl, v dálce viděli kráter dávno vyhaslé sopky a černou spálenou zem, prostě krajina jako z pohádky. Jedeme si takhle tou silnicí, zase jsme vjeli do hor a najednou za sebou slyším burácení několika Harleyu, kouknu do zrcátka, nikde nic a najednou se zpoza kopce, za námi, asi 60 metrů od nás a 1O metrů vysoko prohnala eskadra 3 helikoptér námořní pěchoty, CH-53E Super Stallion. Vyřítili se za námi vpravo, švihli si to nad námi přes silnici a pokračovali přízemním letem do údolí před námi. Jak jsme později zjistili, mají tu mariňáci výcvikové středisko a vzhledem k nehostinnosti krajiny tu asi trénují na Afghánistán.

Dojeli jsme do parku Joshua Tree, boudička na placení vstupného byla zavřená, tak jsme vjeli zdarma a tradá na focení kaktusů. Mají tu totiž takový zákeřný kaktus který se zapichuje a přichytává na svou obět, doporučuje se k němu ani nepřibližovat. Nejprve jsme si ale vychotili místní druh palem kterým se právě říká Joshua Tree. Moc pěkný to tam bylo. No a ty kaktusy, Kuba je provokoval obalem od čokoládové tyčinky a špičkou boty a nic, tak nevíme, dotknout se rukou jsme se radši neodvažovali:)

Tou dobou jsme už nervózně pokukovali po ukazateli benzínu, v nádrži jsme měli na max 100 mil a do našeho cílového města pouští to bylo 88 mil, taková akorát rezerva 12 mil nám zbývala:) Já si byl jistý že to zvládneme ale radši jsme na výjezdu z parku dobrali plnou nádrž ve městě, nadlábli se v pubu a vyrazili na noční dojezd do Barstow.

Tam jsme si ještě zašli na pivko do baru, jak se ukázalo byl to nějaký černošský bar, jejich rap jsme jim vypnuli hned a místo toho si na jukeboxu pustili pořádný hard rock. To už na nás pokukovali, pak ještě říkám, hele tady mají kulébr zadarmo a Kuba kde a já ukazuju na ceduli Pool free every day. Bohužel zrovna u té cedule stála skupinka asi 3 místních lokals, takže Kuba už se loučil se životem, že si budoou myslet že na ně ukazuju:) Omg, zabijou nás, vůbec na ně nekoukej, koukej se do země, teď si na ně ukázal, to jsme oba mrtví, ten černoch v recepci motelu to peče s nima, každej z nich má určitě dvě bouchačky, jednu ve slipech a druhou ve tričku... No sranda, já se tam chechtal a just si pustil další AC/DC... Nakonec nás vykopli až ve 2 ráno že zavírají.. no prostě prima večer:)

2010-05-27 Route 66 Day 22

Mléko