Drazí kolegové, kamarádi, ctitelky i úplně cizí návštěvníci. Ok, dobře, ctitelky sem asi žádné nechodí, takže vy všichni ostatní:) Tak jsme to nakonec ve zdraví zvládli. Poslední den v L.A. jsme strávili pobíháním po městě a odpoledne válením se na Venice Beach. Dostat se tam byl docela oříšek, bylo sváteční pondělí a půl míle k parkovišti jsme jeli asi hodinu a půl. Ale nakonec se dobrá věc podařila. Sice se skoro nikdo nekoupal kvůli studené vodě, ale i jen tak rozvalit se na slunci bylo fajn.
Ráno jsme si zašli na sváteční koblížky do klasické americké koblížkárny Randy's Donuts a večer na steak obložený místo hranolkem krevetkami, mňam... Pak následovalo odporné balení a ráno kolem desáte odjezd z motelu. Po cestě ještě finální stopy kde jsme potřebovali a pak hurá vrátit auto. Trošku jsme se toho báli ale protože jsme si nechali našeho Boha den předtím za 40 babek umýt, bylo to v klidu.
Prostě představte si že přijedete autem do obří půjčovny, přijde chlápek, čtečkou si přečte SPZ, zeptá se jestli bylo vše ok, dá mi do ruky stvrzenku a pošle nás na bus. Žádné předávání, kontrola, nic...
Nazpátek jsme letěli obřím jumbem, deset a půl hodiny na sedadle, no naštěstí měl každý svou televizi kde i mohl vybírat snad ze 40ti filmů, takže cesta docela rychle uběhla. Přestup v Amsterdamu byl v klídku a pak ještě hodinku a půl do Prahy. Odlétali jsme ze slunné Kalifornie kde bylo 30 stupňů a přilétli do deštivé Prahy se slabými 11... V letadle jsme si zapomněli jednu tašku, takže ještě běhání po letišti ale nakonec ji máme, všechno je ok.
Jetlag je parádní, čtvrtek jsem většinu dne prospal a naopak v noci na pátek nezamhouřil očka ani na minutu, dnes to bude v práci lahůdka, ještě že už bude víkend:)
Díky všem za podporu a vaše komentáře na blogu, snad se vám naše zápisky líbily. Taky se omlouvám za spoustu hrubek v textech, většinou jsem psal buď pozdě večer unavený a nebo ráno rozespalý, je jich tam spousta, pokusím se to nějak zeditovat.
No a budu se těšit zase příště na nějaké další expedici!
Mlékař
pátek 4. června 2010
pondělí 31. května 2010
Den dvacátý šestý a výlet do San Diega
Řekli jsme si, že když už tu jsme tak se nebudeme válet na prdeli a ještě někam vyrazíme, buď do San Franciska nebo San Diega. Protože SF bylo skoro 5 hodin autem a SD jen 2 hodinky, jeli jsme na jih do San Diega. Mají tam několik různých atrakcí, Zoo, Safari, Mořský park, letadlovou loď... No čas jsme měli jen na jednu a volba padla ma mořský park.
V nedělní totální polední špičce jsme dojeli do Diega, už příjezd do parku byl nezapomenutelný, Universal Studios proti tomu byla hadra. Příjezdová cesta měla 4 proudy dálnice z jednoho a 2 pruhy z druhého směru, které se dále dělily asi na 15 vstupních bran. Všude milion lidí, místo na parkování skoro žádné ale mají tu organizaci celkem zmáknutou. Došli jsme do parku, zaplatili si vstupné opět 70 doláčů a hurá dovnitř.
Hned zkraje jsme se lehce ztratili protože je to obrovské, ale blind luck nás zavedl k bazénu delfínu. Tam si tak plave asi 6 delfínů, děti se k nim naklánějí do vody a hladí si je a delfíni nemají nic lepšího na práci než občas ploutví pořádně schválně osprchovat pokojné fotografy. Takže... můj foťák už má v sobě nejenom písek z Arizony a Nového Mexika, ale taky má teď na sobě mapy od soli. Vidím to na návštěvu servisu ve Škoda foto ale aspoň vypadá jako používaná výbava a ne jako ozdoba.
Dál jsme viděli všechno možné, mají tam tematická akvária, třeba murény, pak sladkovodní akvárko kde jsou třeba i električtí úhoři a piraňe (bohužel žádné krmení malými holčičkami se nekonalo....), pavilón tučnáků kterých tam mají v mrazáku (obrovská prostora s prosklenou chodbou uprostřed, uvnitř budovy, kde mají svých -5 a kde je skoro úplná tma) asi stovku, pavilón běluh a ledních medvědů, plameňáky, mořské hvězdice, vydry, lvouny a lachtrany, prostě všechno.
Největšími hvězdami jsou ale cvičené kosatky a cvičení lvouni. A z nich hvězdou největší je kosatka Shamu. Na ní jsme se byli podívat hned dvakrát, na její představení. To byla úplná bomba, když tam tyhle kosatky v bazénu plavali, tulily se k ošetřovatelkám a předváděli své monstrskoky, piruety, salta, mávání ploutví divákům prostě parádní. Mám to i nahrané ale musí se to sestříhat.
Hned poté jsme zašli na představení lvounů, to jsem taky nahrával a to byla taky bomba:) Pak jsme si dali jídlo, to už bylo 6 večer a v parku jsme byli 5 hodin a viděli sotva polovinu, zašli na večerní představení Shamu za doprovodu rockové hudby a jali se procházet zbytek parku.
konečně jsme se dostali i na atrakce kde byla předtím beznadějná hodinová fronta, například jízda na kulatém točícím se člunu peřejemi a jeskyní - výsledkem byla mokrá prdel a vlhké tričko a následovala jízda na nočním rollercoasteru který zakončuje jízdu šipkou do vody. Tam už jsme byli úplně durch, Kuba mi nadával že se mnou už příště do první řady nepůjde:)
Pak ještě ohňostroj kolem desáté večer a pak jízda domů na hotel. Parádní den!
Mléko
V nedělní totální polední špičce jsme dojeli do Diega, už příjezd do parku byl nezapomenutelný, Universal Studios proti tomu byla hadra. Příjezdová cesta měla 4 proudy dálnice z jednoho a 2 pruhy z druhého směru, které se dále dělily asi na 15 vstupních bran. Všude milion lidí, místo na parkování skoro žádné ale mají tu organizaci celkem zmáknutou. Došli jsme do parku, zaplatili si vstupné opět 70 doláčů a hurá dovnitř.
Hned zkraje jsme se lehce ztratili protože je to obrovské, ale blind luck nás zavedl k bazénu delfínu. Tam si tak plave asi 6 delfínů, děti se k nim naklánějí do vody a hladí si je a delfíni nemají nic lepšího na práci než občas ploutví pořádně schválně osprchovat pokojné fotografy. Takže... můj foťák už má v sobě nejenom písek z Arizony a Nového Mexika, ale taky má teď na sobě mapy od soli. Vidím to na návštěvu servisu ve Škoda foto ale aspoň vypadá jako používaná výbava a ne jako ozdoba.
Dál jsme viděli všechno možné, mají tam tematická akvária, třeba murény, pak sladkovodní akvárko kde jsou třeba i električtí úhoři a piraňe (bohužel žádné krmení malými holčičkami se nekonalo....), pavilón tučnáků kterých tam mají v mrazáku (obrovská prostora s prosklenou chodbou uprostřed, uvnitř budovy, kde mají svých -5 a kde je skoro úplná tma) asi stovku, pavilón běluh a ledních medvědů, plameňáky, mořské hvězdice, vydry, lvouny a lachtrany, prostě všechno.
Největšími hvězdami jsou ale cvičené kosatky a cvičení lvouni. A z nich hvězdou největší je kosatka Shamu. Na ní jsme se byli podívat hned dvakrát, na její představení. To byla úplná bomba, když tam tyhle kosatky v bazénu plavali, tulily se k ošetřovatelkám a předváděli své monstrskoky, piruety, salta, mávání ploutví divákům prostě parádní. Mám to i nahrané ale musí se to sestříhat.
Hned poté jsme zašli na představení lvounů, to jsem taky nahrával a to byla taky bomba:) Pak jsme si dali jídlo, to už bylo 6 večer a v parku jsme byli 5 hodin a viděli sotva polovinu, zašli na večerní představení Shamu za doprovodu rockové hudby a jali se procházet zbytek parku.
konečně jsme se dostali i na atrakce kde byla předtím beznadějná hodinová fronta, například jízda na kulatém točícím se člunu peřejemi a jeskyní - výsledkem byla mokrá prdel a vlhké tričko a následovala jízda na nočním rollercoasteru který zakončuje jízdu šipkou do vody. Tam už jsme byli úplně durch, Kuba mi nadával že se mnou už příště do první řady nepůjde:)
Pak ještě ohňostroj kolem desáté večer a pak jízda domů na hotel. Parádní den!
 |
| 2010-05-31 San Diego Day 26 |
Mléko
Den 25 - Hollywood a nákupní šílenství
Sobotu jsem se rozhodli věnovat procházce po Holywoodu, takže jsem si přispali a na pohodu vyrazili do města. Zaparkovali jsme poblíž Hollywood Bulváru a prošli se po chodníku slávy jde mají hvězdy své hvězdy na zemi. Dál jsme zajeli do residenčních čtvrtí Hollywoodu, mají to tam moc hezké, bydlení v těch kopečkách je luxusní a podívali jsme se z blízka na nápis Hollywood. No zblízka, asi z kilometru, blíž se k němu legálně nesmí...
Poté jsme odjeli do Outletu na kraji města a koupili si kufr na všechny ty věci a díky slevám a akcím z blížícího se Memorial Day si ještě něco nakoupili. Ponožek mám teď dost do konce života, triček taky... Třeba tričko od Hilfigera mám za 8 babek. Nejlepší kauf byl ale u Levise. Za 108 dolarů, což při našem nákupu bylo 1900 korun, máme dvoje džíny, dvoje šortky a dvě trička... Dobrý ne?:)
Večer jsme pak zajeli k oceánu a dali si tam pivko a večeři a jinak to byl úplně odpočinkový den.
Mléko
Poté jsme odjeli do Outletu na kraji města a koupili si kufr na všechny ty věci a díky slevám a akcím z blížícího se Memorial Day si ještě něco nakoupili. Ponožek mám teď dost do konce života, triček taky... Třeba tričko od Hilfigera mám za 8 babek. Nejlepší kauf byl ale u Levise. Za 108 dolarů, což při našem nákupu bylo 1900 korun, máme dvoje džíny, dvoje šortky a dvě trička... Dobrý ne?:)
Večer jsme pak zajeli k oceánu a dali si tam pivko a večeři a jinak to byl úplně odpočinkový den.
 |
| 2010-05-30 Los Angeles Day 25 |
Mléko
sobota 29. května 2010
Den 24. a Universal Studios Hollywood
Na dnešní den jsme se pořádně vyspali a kolem půl dvanácté, po nebytném plánování, se vrhli do víru velkoměsta. Naším cílem není nic menšího než zábavní park Universal Studios v Hollywoodu. Myslel jsem si, že v pátek kolem poledne nebude takový provoz, jak hluboce jsem se mýlil....
Vyjeli jsme a už prvních pár stovek metrů mi naznačilo že provoz opravdu je a to hustý. Najeli jsme na dálnici, GPS se ještě zeptala jestli se chceme vyhnout pruhům HOV, což jsou speciální pruhy pro vozidla s více než jedním pasažérem... a už mě navigovala do spleti dálničních křižovatek. Kdo nezažil jízdu po dálnici v L.A., nejel ještě po dálnici:) Nikde jinde totiž asi nezažijete 9ti proudovou dálnici, kde 6 pravých pruhů je obyčejných, dva vlevo jsou HOV pruhy a úplně krajní vlevo je pro autobusy. Pruhy HOV jsou vyznačené... ehm... symbolem kosočtverce.. takže to byl must drive experience:)
Ze začátku jsem měl trochu nahnáno a samozřejmě hned první sjezd jsem minul, protože jsem nepochopil že GPS na rozdíl ode mě přesně ví kde jsou HOV pruhy a jak se v nich má jezdit. Jakmile jsem se ale plně podřídil, už žádný sjezd nebyl problém. Trik je totiž v tom, že ty přednostní pruhy HOV, které jsou skoro prázdné protože tady jezdí v autě zásadně skoro každý sám, mají VLASTNÍ sjezdy a nájezdy....!!! Prostě jedete si a najednou sjezd DOLEVA! který vás vyhoupne asi o 20 metrů výš a nádherným hopem sjedete na dálnici kolmou k původní. Prostě paráda. A zapomněl jsem říct že skoro každý sjezd z dálnice na dálnici jinou se ještě v půlce, nejlépe v zatáčce rozdvojí nebo i roztrojí na tři různé jiné dálnice. Bez GPSky bychom asi tady byly dost v prdeli, její instrukce držte se vpravo, a potom držte se v prostředním pruhu byly celkem užitečné.
No, přes nekonečné moře aut jsme se dostali do cíle naší cesty. Zaplatili jsme parkování a už hurá do Universalu. Ještě před parkem jsme vytuhli v Universal City Walk což je takový bulvár se spoustou obchůdků a náměstíček, laďený do filmova a tam jsem si dal ke snídani boží cheesecake s jahodama a double chocolate muffin ve Starbucsu. A potom jsme objevili obchod, kde mít navíc tak 15k babek, tak si vybavím celý byt. Naprosto totálně boží nerd fan obchod s figurkama a doplňkama ve stylu Star Wars a Terminátora. Jako 30 cm figurky byly úplně boží, třeba mistr Yoda jak probodává světelným mečem Troopera která stála asi 500 babek:) Nebo Imperial Tie Fighter pilot s blasterem... no čuměli jsme na to dobře hodinu celkem.
Pak jsme si koupili vstupné do parku které činilo drsných 69 bucs per adult, no ale co už, it better be good. A vstoupili jsme do úžasné říše filmů a pohádek, asi nikdy jsem nic takového neviděl. Uvnitř byly celé ulice ve stylu filmových kulis, všude prodávali nějaké bebechy nebo jídlo a mezi tím vším byly atrakce.
Jako první jsme šli na Jurský Park což je jízda na voru, taková ta vodní horská dráha kde vás to na konci spláchne. Přes varování o mokru jsem to celé nahrál, bylo to fakt parádní, hlavně ten konec:) Následovala Revange of the Mummy, což je rollercoaster ve tmě, takže nevíte kam vás to hodí a do toho se rozsvěcí kolem vás různé mumie a zrůdy. Nebylo to špatné ale docela krátké...
Potom jsme zavítali do House of Horror, to byla taková fajn oddechovka, já byl v klidu ale na Kubu chudáka vybafnul nějaký zpropadený upír, haha. Já si pak na konci užil chlápka s motorovou pilou, haha, konečně!!!
Jako další atrakce byl Krustyland s jízdou Barta Simpsona a to byla dost možná jedna z nej atrakcí. Nebyla to přímo horská dráha ale simulátor dráhy, kdy nás to v kabince vysunulo do výšky a na polokouli nad naší hlavou se promítala jízda dráhou, pád z ní, průjezd domem hrůzy, pád do řeky, šílená kosatka, šílený magor co po nás střílel z kulometu, šílený magor co se nás snažil rozřezat pilou, průlet Springfieldem, snězení obří Maggie, vyplivnutí a odtažení a nakonec nájezd na gauč Simpsonů... Do toho se ta kabinka klepala a třásla a zrychlovala nahoru a dolu... no prostě PARÁDA.
Pak byl na řadě Waterworld kde se hrála scénka s živými herci ze stejnojmenného filmu, mimochodem velmi vtipně a dobře provedené a pak už nás čekala jen poslední atrakce a to byl Terminátor 2:3D. Vůbec jsme netušili co to bude, při vstupu a čekání nás vítaly reklamní filmy Cyberdane ala videjka ze hry Crusader No Remorse, například reklama na nukleární Taser, hehe. Uvedli nás dovnitř kde nás uvítala paní která se představila jako zaměstnanec Cyberdane s tím že jdeme na presentaci nových zbraňových systémů, docela dobře udělané, pustila nás dovnitř, usadili jsme se a začalo to. Nejdříve vyjeli po stranách roboti, předchůdci terminátorů, pak tam začali střílet do terčů a pak to najednou narušila Sarah a John Connor kteří se tam spustili na jeviště s cílem to celé vyhodit do luftu. Do toho se najednou z obrazovky přelil ven tekutý kov a na pódiu se objevil T1000, který probodnul uvaděčku svojí špičatou rukou a šel natvrdo po Johnovi. Velkej výbuch, provalila se zeď a do sálu vjel Terminátor alá Arnold na Harleyovi, vytáhnul brokovnici a střelil T1000 zblízka do hlavy, John si nasednul, Sarrah utekla, ještě jedna rána brokovnicí do ksichtu a vyjeli na motorce k plátnu a pak odjeli do plátna. Promítání se přepnulo do 3D, Schwarzeneggera na motorce pronásledovali lítající roboti, všude výbuchy, droidi lítali celým kinem jen si na ně šáhnout, úplně jsme to hltali a ani nedutali. Kluk vedle mě z toho byl úplně v prdeli, furt se klepal, zakrejval si oči no konec.. taky nápad brát tam dítě...:) Úplně na konci byla velká přestřelka kde se Arnold a John dostali do Skynetu, objevil se tam T1000000 což byl obří krab z tekutého kovu který do CELÉHO kina šlehal svými chapadly, útěk Johna a výbuch Skynetu... WOW, bylo to fakt hustý:) Pro mě asi nej. A když jsme odešli ven tak tam v dalším nerd shopu měli model terminátora T800 v životní velikosti za pouhých 5950 babek... tam bych utratil tu druhou polovinu 15k, haha:)
Nakonec jsme si ještě prolezli pár obchůdku a koupili si lístek do kina na Iron Mena 2. Lístek si schovám protože kdo může říct že byl v Universal Studios Hollywood v kině:)) Cesta na motel pak byla opět zážitkem, nekonečné šňůry aut i v 10 večer a jako bonbónek pak bylo noční panoráma mrakodrapů L.A. osvětlené žlutým měsícem v úplňku přímo nad nimi...
Mléko
Vyjeli jsme a už prvních pár stovek metrů mi naznačilo že provoz opravdu je a to hustý. Najeli jsme na dálnici, GPS se ještě zeptala jestli se chceme vyhnout pruhům HOV, což jsou speciální pruhy pro vozidla s více než jedním pasažérem... a už mě navigovala do spleti dálničních křižovatek. Kdo nezažil jízdu po dálnici v L.A., nejel ještě po dálnici:) Nikde jinde totiž asi nezažijete 9ti proudovou dálnici, kde 6 pravých pruhů je obyčejných, dva vlevo jsou HOV pruhy a úplně krajní vlevo je pro autobusy. Pruhy HOV jsou vyznačené... ehm... symbolem kosočtverce.. takže to byl must drive experience:)
Ze začátku jsem měl trochu nahnáno a samozřejmě hned první sjezd jsem minul, protože jsem nepochopil že GPS na rozdíl ode mě přesně ví kde jsou HOV pruhy a jak se v nich má jezdit. Jakmile jsem se ale plně podřídil, už žádný sjezd nebyl problém. Trik je totiž v tom, že ty přednostní pruhy HOV, které jsou skoro prázdné protože tady jezdí v autě zásadně skoro každý sám, mají VLASTNÍ sjezdy a nájezdy....!!! Prostě jedete si a najednou sjezd DOLEVA! který vás vyhoupne asi o 20 metrů výš a nádherným hopem sjedete na dálnici kolmou k původní. Prostě paráda. A zapomněl jsem říct že skoro každý sjezd z dálnice na dálnici jinou se ještě v půlce, nejlépe v zatáčce rozdvojí nebo i roztrojí na tři různé jiné dálnice. Bez GPSky bychom asi tady byly dost v prdeli, její instrukce držte se vpravo, a potom držte se v prostředním pruhu byly celkem užitečné.
No, přes nekonečné moře aut jsme se dostali do cíle naší cesty. Zaplatili jsme parkování a už hurá do Universalu. Ještě před parkem jsme vytuhli v Universal City Walk což je takový bulvár se spoustou obchůdků a náměstíček, laďený do filmova a tam jsem si dal ke snídani boží cheesecake s jahodama a double chocolate muffin ve Starbucsu. A potom jsme objevili obchod, kde mít navíc tak 15k babek, tak si vybavím celý byt. Naprosto totálně boží nerd fan obchod s figurkama a doplňkama ve stylu Star Wars a Terminátora. Jako 30 cm figurky byly úplně boží, třeba mistr Yoda jak probodává světelným mečem Troopera která stála asi 500 babek:) Nebo Imperial Tie Fighter pilot s blasterem... no čuměli jsme na to dobře hodinu celkem.
Pak jsme si koupili vstupné do parku které činilo drsných 69 bucs per adult, no ale co už, it better be good. A vstoupili jsme do úžasné říše filmů a pohádek, asi nikdy jsem nic takového neviděl. Uvnitř byly celé ulice ve stylu filmových kulis, všude prodávali nějaké bebechy nebo jídlo a mezi tím vším byly atrakce.
Jako první jsme šli na Jurský Park což je jízda na voru, taková ta vodní horská dráha kde vás to na konci spláchne. Přes varování o mokru jsem to celé nahrál, bylo to fakt parádní, hlavně ten konec:) Následovala Revange of the Mummy, což je rollercoaster ve tmě, takže nevíte kam vás to hodí a do toho se rozsvěcí kolem vás různé mumie a zrůdy. Nebylo to špatné ale docela krátké...
Potom jsme zavítali do House of Horror, to byla taková fajn oddechovka, já byl v klidu ale na Kubu chudáka vybafnul nějaký zpropadený upír, haha. Já si pak na konci užil chlápka s motorovou pilou, haha, konečně!!!
Jako další atrakce byl Krustyland s jízdou Barta Simpsona a to byla dost možná jedna z nej atrakcí. Nebyla to přímo horská dráha ale simulátor dráhy, kdy nás to v kabince vysunulo do výšky a na polokouli nad naší hlavou se promítala jízda dráhou, pád z ní, průjezd domem hrůzy, pád do řeky, šílená kosatka, šílený magor co po nás střílel z kulometu, šílený magor co se nás snažil rozřezat pilou, průlet Springfieldem, snězení obří Maggie, vyplivnutí a odtažení a nakonec nájezd na gauč Simpsonů... Do toho se ta kabinka klepala a třásla a zrychlovala nahoru a dolu... no prostě PARÁDA.
Pak byl na řadě Waterworld kde se hrála scénka s živými herci ze stejnojmenného filmu, mimochodem velmi vtipně a dobře provedené a pak už nás čekala jen poslední atrakce a to byl Terminátor 2:3D. Vůbec jsme netušili co to bude, při vstupu a čekání nás vítaly reklamní filmy Cyberdane ala videjka ze hry Crusader No Remorse, například reklama na nukleární Taser, hehe. Uvedli nás dovnitř kde nás uvítala paní která se představila jako zaměstnanec Cyberdane s tím že jdeme na presentaci nových zbraňových systémů, docela dobře udělané, pustila nás dovnitř, usadili jsme se a začalo to. Nejdříve vyjeli po stranách roboti, předchůdci terminátorů, pak tam začali střílet do terčů a pak to najednou narušila Sarah a John Connor kteří se tam spustili na jeviště s cílem to celé vyhodit do luftu. Do toho se najednou z obrazovky přelil ven tekutý kov a na pódiu se objevil T1000, který probodnul uvaděčku svojí špičatou rukou a šel natvrdo po Johnovi. Velkej výbuch, provalila se zeď a do sálu vjel Terminátor alá Arnold na Harleyovi, vytáhnul brokovnici a střelil T1000 zblízka do hlavy, John si nasednul, Sarrah utekla, ještě jedna rána brokovnicí do ksichtu a vyjeli na motorce k plátnu a pak odjeli do plátna. Promítání se přepnulo do 3D, Schwarzeneggera na motorce pronásledovali lítající roboti, všude výbuchy, droidi lítali celým kinem jen si na ně šáhnout, úplně jsme to hltali a ani nedutali. Kluk vedle mě z toho byl úplně v prdeli, furt se klepal, zakrejval si oči no konec.. taky nápad brát tam dítě...:) Úplně na konci byla velká přestřelka kde se Arnold a John dostali do Skynetu, objevil se tam T1000000 což byl obří krab z tekutého kovu který do CELÉHO kina šlehal svými chapadly, útěk Johna a výbuch Skynetu... WOW, bylo to fakt hustý:) Pro mě asi nej. A když jsme odešli ven tak tam v dalším nerd shopu měli model terminátora T800 v životní velikosti za pouhých 5950 babek... tam bych utratil tu druhou polovinu 15k, haha:)
Nakonec jsme si ještě prolezli pár obchůdku a koupili si lístek do kina na Iron Mena 2. Lístek si schovám protože kdo může říct že byl v Universal Studios Hollywood v kině:)) Cesta na motel pak byla opět zážitkem, nekonečné šňůry aut i v 10 večer a jako bonbónek pak bylo noční panoráma mrakodrapů L.A. osvětlené žlutým měsícem v úplňku přímo nad nimi...
 |
| 2010-05-28 Los Angeles Day 24 |
Mléko
pátek 28. května 2010
Den dvacátý třetí - Los Angeles
Ráno jsme vstali opět jak jinak než pozdě a na cestu se vypravili stěží v poledne. Ale co, večer byl náročný. Zbývalo nám posledních pár desítek mil které jsme si projeli napůl po původní cestě a napůl po dálnici přes Cajun Pass, kde se 4 proudá dálnice klikatí obří dálniční serpentinou a sjíždí dolů do údolí.
Po asi hodince a půl jízdy a obřím vepřovém snídaňoobědu jsme dorazili do San Bernardina což už je předměstí L.A. Vůbec tady jsou ty města přilepená na sebe a tvoří jeden velký konglomerát který má na délku neuvěřitelných 100 mil.
Pomalu jsme projížděli Bernardinem a potkávali první semafory, takových ještě potkáme. Okolí bylo v celku nuzné, taková šedivá předměstská realita. Míli za mílí jsme se ale prokousávali k L.A., všude kolem silnice byly řady obchůdků, restaurací a jako už klasicky, dílen automechaniků. Za tu cestu městem jsem jich napočítal snad stovku, jen podél naší silnice.
Nebe bylo dost zamračené a oblačné, venku bylo chabých 20 stupňů a hory nad LA se ztrácely v oblacích. Nad Pacifikem ale už bylo profouknuté a tam jsme směřovali. Sice jsme oceán neviděli ale věděli jsme že tam někde musí být.
Okolí se měnilo k lepšímu, doprava nám houstla, semafory přibývaly. Na Route 66 v L.A. je přes 130! semaforů.... A pak už jsme se dostali do samého centra, Sunset Bulvár, Holywood Hill, Santa Monica Bulvár a Beverly Hills. Steva s Brendou jsme nikde neviděli, zato bylo všude asi milion aut. Tou dobou jsme tím městem projížděli už 4 hodiny a 30 minut a cíl byl stále v nedohlednu. Zato naše průměrná rychlost klesla asi na míli za 15 minut.
Představte si ranní špičku na Karlově náměstí, kde jsou dvoje semafory asi 200 metrů od sebe. Stojíte na jedněch na červenou a pak hned na druhých... No a teď si to vynásobte tak 50x a budete mít zhruba představu jak vypadalo našich posledních 16 mil. Nekecám, co 200 metrů to semafor a bohužel většinou stopka.
Nakonec jsme ale o půl osmé DORAZILI k Pacifiku, zaparkovali auto a vyběhli na pláž, vmísit se do davu opalujících se lidí.... Následovala scénka z Malérů pana účetního, jak jedou na hory lyžovat a jejich skopčácký průvodce je tam sešikanuje hned po vystoupení. Na pláži nikdo nebyl, fučelo to tam, byla kosa a voda byla sakra studená... no aspoň nohy jsme si smočili:)
Zapoměl jsem teda na pár šílenců kteří tam jezdili na bruslích, hráli volejbal a na dva týpky kteří tam nacvičovali něco jako plazení se po pláži. Zřejmě soutěžili kdo bude mít na konci více písku v trenkách:) V klidu jsme prozkoumali Santa Monica Peer a pak se vydali se ubytovat, na koupání to sice nebude ale asi zítra vyrazíme do Universal Studios.
Mléko
Po asi hodince a půl jízdy a obřím vepřovém snídaňoobědu jsme dorazili do San Bernardina což už je předměstí L.A. Vůbec tady jsou ty města přilepená na sebe a tvoří jeden velký konglomerát který má na délku neuvěřitelných 100 mil.
Pomalu jsme projížděli Bernardinem a potkávali první semafory, takových ještě potkáme. Okolí bylo v celku nuzné, taková šedivá předměstská realita. Míli za mílí jsme se ale prokousávali k L.A., všude kolem silnice byly řady obchůdků, restaurací a jako už klasicky, dílen automechaniků. Za tu cestu městem jsem jich napočítal snad stovku, jen podél naší silnice.
Nebe bylo dost zamračené a oblačné, venku bylo chabých 20 stupňů a hory nad LA se ztrácely v oblacích. Nad Pacifikem ale už bylo profouknuté a tam jsme směřovali. Sice jsme oceán neviděli ale věděli jsme že tam někde musí být.
Okolí se měnilo k lepšímu, doprava nám houstla, semafory přibývaly. Na Route 66 v L.A. je přes 130! semaforů.... A pak už jsme se dostali do samého centra, Sunset Bulvár, Holywood Hill, Santa Monica Bulvár a Beverly Hills. Steva s Brendou jsme nikde neviděli, zato bylo všude asi milion aut. Tou dobou jsme tím městem projížděli už 4 hodiny a 30 minut a cíl byl stále v nedohlednu. Zato naše průměrná rychlost klesla asi na míli za 15 minut.
Představte si ranní špičku na Karlově náměstí, kde jsou dvoje semafory asi 200 metrů od sebe. Stojíte na jedněch na červenou a pak hned na druhých... No a teď si to vynásobte tak 50x a budete mít zhruba představu jak vypadalo našich posledních 16 mil. Nekecám, co 200 metrů to semafor a bohužel většinou stopka.
Nakonec jsme ale o půl osmé DORAZILI k Pacifiku, zaparkovali auto a vyběhli na pláž, vmísit se do davu opalujících se lidí.... Následovala scénka z Malérů pana účetního, jak jedou na hory lyžovat a jejich skopčácký průvodce je tam sešikanuje hned po vystoupení. Na pláži nikdo nebyl, fučelo to tam, byla kosa a voda byla sakra studená... no aspoň nohy jsme si smočili:)
Zapoměl jsem teda na pár šílenců kteří tam jezdili na bruslích, hráli volejbal a na dva týpky kteří tam nacvičovali něco jako plazení se po pláži. Zřejmě soutěžili kdo bude mít na konci více písku v trenkách:) V klidu jsme prozkoumali Santa Monica Peer a pak se vydali se ubytovat, na koupání to sice nebude ale asi zítra vyrazíme do Universal Studios.
 |
| 2010-05-28 Route 66 Day 23 |
Mléko
čtvrtek 27. května 2010
Den dvacátý druhý a návštěva Joshua Tree
Tak dnes jsme opět na cestě. Protože jsem solidární tak jsme měli budíček až hodně pozdě dopoledne a opustili jsme Las Vegas po dálnici na jih až lehce před polednem. GPSka nám z neznámého důvodu tvrdila že dnešní 300 mílová etapa bude trvat 10,5 hodiny ale už jsme si zvykli ji nebrat tak úplně vážně. A přinejhorším ji zavřeme do almary. Teda do skříňky v autě.
Za Vegas jsme nabrali pekelně drahý benzín, přemýšleli jsme kolik tak jsem vzal za 35 babek s tím že na dnešek bude dost. Jak se později ukázalo, nebyla to tak úplně pravda:) Kousek dál jsme sjeli z dálnice a zamířili si to přímo skrz Mojave National Preserve na jih. Cesta byla parádní, asfaltka se táhla opět míle až na obzor a za 30 mil jsme potkali jedno auto, opraváře u železničního přejezdu. No a tak si jedeme a najednou cedule snížená rychlost a za ní hned další, Pavement Ends. V tu chvíli jsem úplně slyšel GPSku jak mi říká, vidíš, já to říkala.
Chvíli mi trvalo než jsem přesvědčil Jakuba že tohle fakt nebylo úmyslné, nicméně po všem co jsme už projeli se to nezdálo být tak hrozné, rezignovaně pokrčil rameny a já popohnal naše stádo ostruhami do neznámého terénu. Nakonec to tedy byla neplánovaná final dirt road. Pro jistotu jsem zapnul natvrdo 4x4, ze začátku to s námi dost drncalo ale po asi 20 mílích jsme vyjeli z hor do planin a cesta se změnila na asi 10 metrů širokou highway, vyhrábnutou bagrem v poušti, vystlanou uježděným pískem a absolutně hladkou. Zkusil jsem co to udělá s naším vozem a světe div se, valili jsme to tam 55-60 mil v hodině, úplně parádní jízda, cesta byla hladká a plná takových těch terénních vln tak to s námi bezvadně pohupovalo, no užíval jsem si to.
Takhle jsme překonali zbylých 30 mil a GPS konečně rezignovala a s každou ujetou minutou nám snižovala odhad dojezdu o 10 minut. Vyjeli jsme z rezervace, podjeli dálnici a hrdinně se vydali do zatím nejpustší části země jakou jsme viděli, Mojave Desert. Tam skutečně neroste nic, jenom pustá písečná planina. Projeli jsme městečkem Amboy, zastavili se v Roy's Café a napadlo nás, že bychom mohli stihnout Joshua Tree už dnes namísto zítra.
Takže jsme se stočili ještě víc na jih, projížděli jsme kolem solisek kde nechávají vypařovat vodu a sbírají sůl, v dálce viděli kráter dávno vyhaslé sopky a černou spálenou zem, prostě krajina jako z pohádky. Jedeme si takhle tou silnicí, zase jsme vjeli do hor a najednou za sebou slyším burácení několika Harleyu, kouknu do zrcátka, nikde nic a najednou se zpoza kopce, za námi, asi 60 metrů od nás a 1O metrů vysoko prohnala eskadra 3 helikoptér námořní pěchoty, CH-53E Super Stallion. Vyřítili se za námi vpravo, švihli si to nad námi přes silnici a pokračovali přízemním letem do údolí před námi. Jak jsme později zjistili, mají tu mariňáci výcvikové středisko a vzhledem k nehostinnosti krajiny tu asi trénují na Afghánistán.
Dojeli jsme do parku Joshua Tree, boudička na placení vstupného byla zavřená, tak jsme vjeli zdarma a tradá na focení kaktusů. Mají tu totiž takový zákeřný kaktus který se zapichuje a přichytává na svou obět, doporučuje se k němu ani nepřibližovat. Nejprve jsme si ale vychotili místní druh palem kterým se právě říká Joshua Tree. Moc pěkný to tam bylo. No a ty kaktusy, Kuba je provokoval obalem od čokoládové tyčinky a špičkou boty a nic, tak nevíme, dotknout se rukou jsme se radši neodvažovali:)
Tou dobou jsme už nervózně pokukovali po ukazateli benzínu, v nádrži jsme měli na max 100 mil a do našeho cílového města pouští to bylo 88 mil, taková akorát rezerva 12 mil nám zbývala:) Já si byl jistý že to zvládneme ale radši jsme na výjezdu z parku dobrali plnou nádrž ve městě, nadlábli se v pubu a vyrazili na noční dojezd do Barstow.
Tam jsme si ještě zašli na pivko do baru, jak se ukázalo byl to nějaký černošský bar, jejich rap jsme jim vypnuli hned a místo toho si na jukeboxu pustili pořádný hard rock. To už na nás pokukovali, pak ještě říkám, hele tady mají kulébr zadarmo a Kuba kde a já ukazuju na ceduli Pool free every day. Bohužel zrovna u té cedule stála skupinka asi 3 místních lokals, takže Kuba už se loučil se životem, že si budoou myslet že na ně ukazuju:) Omg, zabijou nás, vůbec na ně nekoukej, koukej se do země, teď si na ně ukázal, to jsme oba mrtví, ten černoch v recepci motelu to peče s nima, každej z nich má určitě dvě bouchačky, jednu ve slipech a druhou ve tričku... No sranda, já se tam chechtal a just si pustil další AC/DC... Nakonec nás vykopli až ve 2 ráno že zavírají.. no prostě prima večer:)
Mléko
Za Vegas jsme nabrali pekelně drahý benzín, přemýšleli jsme kolik tak jsem vzal za 35 babek s tím že na dnešek bude dost. Jak se později ukázalo, nebyla to tak úplně pravda:) Kousek dál jsme sjeli z dálnice a zamířili si to přímo skrz Mojave National Preserve na jih. Cesta byla parádní, asfaltka se táhla opět míle až na obzor a za 30 mil jsme potkali jedno auto, opraváře u železničního přejezdu. No a tak si jedeme a najednou cedule snížená rychlost a za ní hned další, Pavement Ends. V tu chvíli jsem úplně slyšel GPSku jak mi říká, vidíš, já to říkala.
Chvíli mi trvalo než jsem přesvědčil Jakuba že tohle fakt nebylo úmyslné, nicméně po všem co jsme už projeli se to nezdálo být tak hrozné, rezignovaně pokrčil rameny a já popohnal naše stádo ostruhami do neznámého terénu. Nakonec to tedy byla neplánovaná final dirt road. Pro jistotu jsem zapnul natvrdo 4x4, ze začátku to s námi dost drncalo ale po asi 20 mílích jsme vyjeli z hor do planin a cesta se změnila na asi 10 metrů širokou highway, vyhrábnutou bagrem v poušti, vystlanou uježděným pískem a absolutně hladkou. Zkusil jsem co to udělá s naším vozem a světe div se, valili jsme to tam 55-60 mil v hodině, úplně parádní jízda, cesta byla hladká a plná takových těch terénních vln tak to s námi bezvadně pohupovalo, no užíval jsem si to.
Takhle jsme překonali zbylých 30 mil a GPS konečně rezignovala a s každou ujetou minutou nám snižovala odhad dojezdu o 10 minut. Vyjeli jsme z rezervace, podjeli dálnici a hrdinně se vydali do zatím nejpustší části země jakou jsme viděli, Mojave Desert. Tam skutečně neroste nic, jenom pustá písečná planina. Projeli jsme městečkem Amboy, zastavili se v Roy's Café a napadlo nás, že bychom mohli stihnout Joshua Tree už dnes namísto zítra.
Takže jsme se stočili ještě víc na jih, projížděli jsme kolem solisek kde nechávají vypařovat vodu a sbírají sůl, v dálce viděli kráter dávno vyhaslé sopky a černou spálenou zem, prostě krajina jako z pohádky. Jedeme si takhle tou silnicí, zase jsme vjeli do hor a najednou za sebou slyším burácení několika Harleyu, kouknu do zrcátka, nikde nic a najednou se zpoza kopce, za námi, asi 60 metrů od nás a 1O metrů vysoko prohnala eskadra 3 helikoptér námořní pěchoty, CH-53E Super Stallion. Vyřítili se za námi vpravo, švihli si to nad námi přes silnici a pokračovali přízemním letem do údolí před námi. Jak jsme později zjistili, mají tu mariňáci výcvikové středisko a vzhledem k nehostinnosti krajiny tu asi trénují na Afghánistán.
Dojeli jsme do parku Joshua Tree, boudička na placení vstupného byla zavřená, tak jsme vjeli zdarma a tradá na focení kaktusů. Mají tu totiž takový zákeřný kaktus který se zapichuje a přichytává na svou obět, doporučuje se k němu ani nepřibližovat. Nejprve jsme si ale vychotili místní druh palem kterým se právě říká Joshua Tree. Moc pěkný to tam bylo. No a ty kaktusy, Kuba je provokoval obalem od čokoládové tyčinky a špičkou boty a nic, tak nevíme, dotknout se rukou jsme se radši neodvažovali:)
Tou dobou jsme už nervózně pokukovali po ukazateli benzínu, v nádrži jsme měli na max 100 mil a do našeho cílového města pouští to bylo 88 mil, taková akorát rezerva 12 mil nám zbývala:) Já si byl jistý že to zvládneme ale radši jsme na výjezdu z parku dobrali plnou nádrž ve městě, nadlábli se v pubu a vyrazili na noční dojezd do Barstow.
Tam jsme si ještě zašli na pivko do baru, jak se ukázalo byl to nějaký černošský bar, jejich rap jsme jim vypnuli hned a místo toho si na jukeboxu pustili pořádný hard rock. To už na nás pokukovali, pak ještě říkám, hele tady mají kulébr zadarmo a Kuba kde a já ukazuju na ceduli Pool free every day. Bohužel zrovna u té cedule stála skupinka asi 3 místních lokals, takže Kuba už se loučil se životem, že si budoou myslet že na ně ukazuju:) Omg, zabijou nás, vůbec na ně nekoukej, koukej se do země, teď si na ně ukázal, to jsme oba mrtví, ten černoch v recepci motelu to peče s nima, každej z nich má určitě dvě bouchačky, jednu ve slipech a druhou ve tričku... No sranda, já se tam chechtal a just si pustil další AC/DC... Nakonec nás vykopli až ve 2 ráno že zavírají.. no prostě prima večer:)
 |
| 2010-05-27 Route 66 Day 22 |
Mléko
středa 26. května 2010
Horská dráha v hotelu New York - New York speciál
Protože pro mě to byl rozhodně jeden z hlavních zážitků, přináším vám speciální díl jen o ní.Je celá zabudovaná do hotelu NY a leze se na ní vnitřkem hotelu z obřího atria, kde se nachází uličky s malými domky a v každém domku je nějaká restaurace nebo obchod. Po schodech do části zvané Arcadia, což je herní ráj s asi stvkou herních automatů kde běží snad všechno. House of the Dead, Cop Police, Deadly Samurai, prostě všechny automatové pecky, kde máte v ruce bouchačku a s parťákem vyvražďujete zombie nebo teroristy. Pak tam mají růzmá auta, simulátory basketbalu no prostě všechno. Včetně křesla kde si sednete a ono vám dává elektrické šoky a ostatní si vás můžou fotit, lol.
A pak už je horská dráha. Vstupné bylo 14 babek ale co už. Jakuba jsem už musel docela táhnout, nechtělo se mu, ale šel. Samozřejmě jsem se ještě musel vrátit protože jsem si to chtěl natáčet na kameru a to mi zakázali. No, věděli proč. Takže zdržení a pak jsem ještě Kubu ukecal že půjdeme do té první řady která je úplně nejlepší.
Přijely vagónky, nastoupili jsme, zajistili nás přítlačnými držáky ramen, krku a hlavy a pasu a už se jelo. V tu chvíli už mě Jakub proklínal protože jsme pomalu stoupali do výšky asi 20tého patra. Vyjeli jsme na vrchol, před sebou 2metry kolejí, které se vzápětí ztrácely někde dole. Výhled na Strip byl úchvatný. A pak už to přišlo, ten pocit že stojíte na okraji propasti a sešup dolů asi o 40 metrů. Nabrali jsme rychlost přes 60 mil v hodině a už nás to hnalo tou dráhou.
Výjezdy nahoru, prudké klopené zatáčky, zvlněná dráha - prostě nahoru dolu nahoru dolu, parádní LOPING, ten pocit je super že jedete do kolejí a najednou vzhůru nohama, chacha. A dokonce tam mají i twist že jedete rovně a najednou vás to otočí v ose směru jízdy hlavou dolů, jedete tak a pak následuje poloviční zpětný loping. No prostě úžasný.
Já se celou dobu smál a chechtal, úplně se mi to líbilo. Ale musím ještě v LA zajít, snad budou mít v Universal parku ještě větší. No úplně mi to připomnělo hru Rollercoaster Tycoon 2 kde jsem stavěl horské dráhy a pak to testoval na lidičkách...:)
Mléko
A pak už je horská dráha. Vstupné bylo 14 babek ale co už. Jakuba jsem už musel docela táhnout, nechtělo se mu, ale šel. Samozřejmě jsem se ještě musel vrátit protože jsem si to chtěl natáčet na kameru a to mi zakázali. No, věděli proč. Takže zdržení a pak jsem ještě Kubu ukecal že půjdeme do té první řady která je úplně nejlepší.
Přijely vagónky, nastoupili jsme, zajistili nás přítlačnými držáky ramen, krku a hlavy a pasu a už se jelo. V tu chvíli už mě Jakub proklínal protože jsme pomalu stoupali do výšky asi 20tého patra. Vyjeli jsme na vrchol, před sebou 2metry kolejí, které se vzápětí ztrácely někde dole. Výhled na Strip byl úchvatný. A pak už to přišlo, ten pocit že stojíte na okraji propasti a sešup dolů asi o 40 metrů. Nabrali jsme rychlost přes 60 mil v hodině a už nás to hnalo tou dráhou.
Výjezdy nahoru, prudké klopené zatáčky, zvlněná dráha - prostě nahoru dolu nahoru dolu, parádní LOPING, ten pocit je super že jedete do kolejí a najednou vzhůru nohama, chacha. A dokonce tam mají i twist že jedete rovně a najednou vás to otočí v ose směru jízdy hlavou dolů, jedete tak a pak následuje poloviční zpětný loping. No prostě úžasný.
Já se celou dobu smál a chechtal, úplně se mi to líbilo. Ale musím ještě v LA zajít, snad budou mít v Universal parku ještě větší. No úplně mi to připomnělo hru Rollercoaster Tycoon 2 kde jsem stavěl horské dráhy a pak to testoval na lidičkách...:)
Mléko
Las Vegas
Po úžasné snídani jsem se vydal vzbudit Kubu a po odhlášení z hotelu jsme vyrazili na Hoover Dam. To je přehrada postavená kousek pod LV u Boulder City a svého času byla největší na světě. Prošli jsme se po hrázi a pohled to tedy byl úchvatný. Jenom vody bylo nějak málo, dobře 5O metrů pod obvyklou hladinou. Nad přehradou se ve skalách tyčí mostní konstrukce nového bypassu US 93, což je silnice vedoucí z LV na jihovýchod a která vede po přehradní hrázi. To je momentálně velmi nepraktické, neboť provoz je před přehradou sveden do jednoho pruhu a všechna auta projíždějí kontrolním checkpointem. Proto se staví obří most, aby se doprava zrychlila.
Pak jsme se vrátili do LV a zastavili se v místním největším obchodu Harley Davidson, kde si Kuba zkoušel snad všechno a taky si tam koupil konečně novou páku na moto. Já si tam zatím aspoň prolezl motorky.
Dojeli jsme na Stripe, což je druhá hlavní lokace LV a ubytovali se v hotelu New York. To je parádní hotel který imituje panoráma NYC, dostali jsme pokoj ve 41 patře v Empire State. Hned po ubytování jsme šli na rollercoaster který tu mají jako součást hotelu a to teda byla jízda. Báječně jsem si to užíval a maniakálně se u toho chechtal...:)
Odpoledne jsme si pak zašli do Harley Davidson Café na jídlo a vydali se prozkoumat město. Je to tu fakt obří a stihnout všechno se nedá. Tak jsme si aspoň prošli ty nejznámější hotely a kasina jako Treasure Island, The Mirage, Ceasar's Palace, MGM Hotel... Je tu toho fakt moc.
K večeru se u mě začala projevovat jakási averze a alergie na ty miliony lidí všude kolem, přeci jen po návratu z pustiny je to brutální rozdíl. A pak taky svou roli asi sehrálo to že neznám pravidla rulety a kostek, poker nehraju, takže jediné co mi zbývalo jsou automaty a to se prostě nedá hrát dokola. Nebo teda dá ale rozhodně jsem nechtěl dopadnout jako některé ty existence sedící za nimi:)
Já kdybych si mohl vybrat tak bych se nechal vysadit uprostřed pouště na skále, s termoskou kafe a čuměl bych na noční nebe a ty tisíce hvězd a poslouchal bych to ticho. Což je přesně to co by 99,5 % lidí neudělalo ale holt Klumpar je divnej což vědí všichni a já se za to nestydím:)
Takže jestli někdy budeme psát cestopisy, tak já se budu specializovat na ty pustiny a Kuba na města, ten to tu miluje, může tu oči nechat. O půlnoci se vypařil a šel na poker tak musím zjistit ještě jak dopadnul.
Mléko
Pak jsme se vrátili do LV a zastavili se v místním největším obchodu Harley Davidson, kde si Kuba zkoušel snad všechno a taky si tam koupil konečně novou páku na moto. Já si tam zatím aspoň prolezl motorky.
Dojeli jsme na Stripe, což je druhá hlavní lokace LV a ubytovali se v hotelu New York. To je parádní hotel který imituje panoráma NYC, dostali jsme pokoj ve 41 patře v Empire State. Hned po ubytování jsme šli na rollercoaster který tu mají jako součást hotelu a to teda byla jízda. Báječně jsem si to užíval a maniakálně se u toho chechtal...:)
Odpoledne jsme si pak zašli do Harley Davidson Café na jídlo a vydali se prozkoumat město. Je to tu fakt obří a stihnout všechno se nedá. Tak jsme si aspoň prošli ty nejznámější hotely a kasina jako Treasure Island, The Mirage, Ceasar's Palace, MGM Hotel... Je tu toho fakt moc.
K večeru se u mě začala projevovat jakási averze a alergie na ty miliony lidí všude kolem, přeci jen po návratu z pustiny je to brutální rozdíl. A pak taky svou roli asi sehrálo to že neznám pravidla rulety a kostek, poker nehraju, takže jediné co mi zbývalo jsou automaty a to se prostě nedá hrát dokola. Nebo teda dá ale rozhodně jsem nechtěl dopadnout jako některé ty existence sedící za nimi:)
Já kdybych si mohl vybrat tak bych se nechal vysadit uprostřed pouště na skále, s termoskou kafe a čuměl bych na noční nebe a ty tisíce hvězd a poslouchal bych to ticho. Což je přesně to co by 99,5 % lidí neudělalo ale holt Klumpar je divnej což vědí všichni a já se za to nestydím:)
Takže jestli někdy budeme psát cestopisy, tak já se budu specializovat na ty pustiny a Kuba na města, ten to tu miluje, může tu oči nechat. O půlnoci se vypařil a šel na poker tak musím zjistit ještě jak dopadnul.
 |
| 2010-05-25 Route 66 Day 21 |
Mléko
úterý 25. května 2010
Den dvacátý a město hříchu
Dnes jsme si chtěli přivstat a opět nám to nevyšlo, z motelu, který byl mimochodem velmi slušný, jsme se dostali až kolem desáté, klasika. Na snídani jsme si zašli do již z večera vyzkoušeného podniku, Roadkill Café. Hlavní motto téhle stejkárny je „You kill it, we grill it“ a jako maskota mají kondora v kuchařské zástěře co má za pasem karotku a salát..
Po snídani jsme ještě prozkoumali Seligman, bohužel zrovna kolem 11 se tohle jinak tiché a ospalé město ocitlo pod náporem zájezdu z Kalifornie. Takže jsme si udělali pár foto a tradá na cestu. Káru jsem dnes kočíroval já a měli jsme před sebou celkem štreku, 299 mil. Hned za Seligmanem jsme se dostali na starou cestu, vedoucí daleko od dálnice a užívali si pohodovou ničím nerušenou jízdu. Kolem nás se táhla opět ta stejná poušť a step, tu a tam porostlá křaky a malými kaktusy. Tu a tam nám přes cestu přeběhl sysel a jednou jsem málem zajel sebevražednou veverku. Teda snad jenom málem, ono jak už jsme psali, tady sice je speed limit na dálnici která má naprosto luxusní povrch a je rovná chabých 75 mil (cca 120 km) ale na krajských a okresních cestách které jsou všechny stejně luxusní a mají na obou stranách 2 m odstavný pruh, je povoleno 65 majlí, takže cesta svižně utíká a moc manévrovat před zvířectvem se nedá…
Tohohle dne jsem určitě zlomil rekord, neboť jsem jel 35 minut aniž bych musel pohnout volantem. Na lokální cestě…. Celkem pohodová vyhlídková jízda, tempomat zapnutý, automat zapnutý, jednou rukou přidržovaný volant a nožičky pěkně protažené a relaxující. Minuli jsme další nekonečný vlak a dojeli do Kingmanu, který jsme chtěli jen projet když najednou Kuba huláká Zastav zastav, hned tady. Tak jsme zastavili u fajn restaurace a šli se podívat co to vlastně viděl. A pak jsem to spatřil i já. Aáááááááá. Shelby Cobra GT 500 ze šedesátých let… Aááááááááááááá. Vydržel bych tam stát půl dne a kochat se ale proběhlo aspoň focení a pak mě Kuba odtáhl do sousední stylové burgrárny, musel k tomu použít ovšem dirty trick kdy mi slíbil že se naobědváme. Tak jsem teda šel ale stejně jsem se hned ptal jestli mají smažené chilli cobry…
Dali jsme si zase klasický americký nášup, já si dal Chilli burger a Kuba si objednal Hot Dog, v mylné naději že to konečně bude něco malého. Dostal jsem talíř o velikosti servírovacího tácu a na něl obří burgr na housce, celý zalitý chilličkem a k tomu obří cibulová kolečka. Vůbec, ta cibulová kolečka jsou úžasná věc, dávám si je místo hranolků, jsou šetrnější na můj trávicí trakt. I když, já myslím že je stejně všem jasné že bych sežral cokoliv. Kuba dostal něco co by se dalo přirovnat ne k párku v rohlíku ale spíš tak k 15ti centimetrovému buřtu v bagetě. To celé zasypané hranolkama…
A pak už hurá na cestu, čekala nás 50 mílová etapa po prapůvodní cestě, pustinou a serpentinami přes záludné Black Mountains. Pomalu jsme stoupali do hor po silničce široké jen asi 4 metry, na jedné straně strmé skály a svahy, na druhé propast. Jel jsem pěkně pomalu abych svého spolujezdce nevyplašil, ale stejně mi řekl že teď by se mu hodil ten diazepam na uklidnění který jsme nevzali….:) Horskou silnicí jsme se dostali až do Oatmanu, kde se po ulici všude potulovali divocí osli a mezi nimi mumraj aut a turistů. Prostě OMG WTF!!! Následoval sjezd z hor do Needles a byli jsme v… Kaliforniíííí…. Pacific Ocean, here we come. Ale to ještě není náš cíl protože dnes se jede do Las Vegas.
Dálnice do Las Vegas byla snad nejnudnější cesta za celou dovolenou. Na sever, rovně jako podle pravítka, 2-4 pruhy, kolem nás nic než pustina. Zlatý tempomat. Už chápu proč mají amíci tempomaty a automaty už od konce 40tých let. Ty jejich velké vzdálenosti by se jinak překonávali dost nepohodlně. Jediným zpestřením po cestě byl obří billboard s reklamou na obchod se zbraněmi s nápisem TRY IT, GUN STORE, TRUE REAL AUTO a s obrázkem MP5ky. Tak jsme zapřemýšleli jestli si nějaký ten automat nekoupíme, už vidím jak bych si nechal sapíka balit na letišti do igelitové tašky jako cabin baggage, haha.
A pak už jsme dojeli, město hříchu se rozprostíralo před námi. Dojeli jsme do hotelu který jsme vybrali metodou pokus omyl a ubytovali se v luxusním hotelu na Downtownu za skvělých… 40 babek i s daní. Prostě další WTFOMG. Tohle je naše nejlepší a zároveň nejlevnější bydlení za celou dobu. A hned jsme vyrazili do víru hazardu a gamblingu. Je to neuvěřitelný, celé dlouhé ulice, jedno kasino vedle druhého, všude mraky lidí, snad miliony, MILIONY automatu, karty, rulety… Jako tomuhle se říká herna. Ale myslím že na tohle si člověk vyrobí závislost ještě dřív než na WoWko… Zdravím KoK a partu ze Vsetína, Trnavy, Ústí, Chebu a prostě všechny své ovečky z Čech, Moravy a Slovenska, už se těším až zase vytáhnu svého medvěda na raid!! Jestli teda bude ještě pro zestárlé a oprýskané GLko místo:))
Jako konzervativní hráč jsem naládoval do automatu dolarovou bankovku, zvolil na jednorukém banditovy 5 lajn po centu a vrhnul se na hraní. A světe div se, své dva prosázené dolary jsem rozmnožil na 5 babek, ou jé. Je to tu fakt jak z jiného světa, hrajete na automatu, pak zmáčknete tlačítko cash out a automat vám VYTISKNE papírek s čárovým kódem se kterým jdete k jakési pokladně a tam vám ho proplatí, prostě úlet. Kubasovi to včera moc nešlo, možná proto že jsem mu věnoval tričko s nápisem EPIC FAIL, které mi bylo moc malé…:)
Došli jsme ještě na Fremont Street což je centrum Downtownu a ten celý bulvár je zakrytý zakulacenou střechou která se skládá asi tak z několika milionů malých obrazovek. A na nich každou celou hodinu promítají reklamy na koncerty. Na té ulici která má dobře půl kilometru je asi tak tisíc reproduktorů takže vytvoří super prostorový zvuk. Když jsme šli poprvé, tak se najednou zablesklo a zahřmělo, úplně jsme se lekli co se děje, a byla to reklama na koncert Queen. Čuměli jsme na to v tichém úžasu, s otevřenou hubou a nevěřícíma očima. Na té půlkilometrové obrazovce se totiž promítal k té hudbě film, s různými animacemi, prostě WOWOWOWOWOWOW. Pak jsem se vrátil pro foťák a kolem půlnoci pro vás nahrál ve Full HD téměř 10 min video, George Thorogood and the Destroyers, což určitě neznáte protože nejste takový rockový maniaci jako já, nicméně tenhle týpek nahrál song Bad to the Bone… pořád nic? Tudutudududu… tudutudududu… Bbbbbaaad to the bbbone…. A na pozadí jede Arnold aka Terminátor na ukradnutém Harleyi… Jasněěěěě, jde o main song z Terminátora 2. A na tý obří obrazovce nad mojí hlavou burácel Bad to the Bone a proháněly se po té půlkilometrové highwayi kostry na motorkách, pronásledované hořícími kytarami… prostě ÚLET největší.
Já pak už byl úplně mrtvej, holt jsem ranní ptáče, tak jsem šel spát, zatímco Kubas šel hledat Black Jack. Jestli ho našel nevím, ale musím ho zkontrolovat kolik prohrál:) Teď je ráno, tohle píšu z hotelového bufetu kde mají snad tuny jídla, každopádně já vytuhnul u waflového baru a přežral jsem se waflemi politými horkými jahodami… Leze mi červená už i z uší a nosu:) No a teď se jdu podívat kde prohraju svých prvních dnešních 5 babek, chacha.
Čágo,
Mléko co má místo očí dolarové bankovky
Po snídani jsme ještě prozkoumali Seligman, bohužel zrovna kolem 11 se tohle jinak tiché a ospalé město ocitlo pod náporem zájezdu z Kalifornie. Takže jsme si udělali pár foto a tradá na cestu. Káru jsem dnes kočíroval já a měli jsme před sebou celkem štreku, 299 mil. Hned za Seligmanem jsme se dostali na starou cestu, vedoucí daleko od dálnice a užívali si pohodovou ničím nerušenou jízdu. Kolem nás se táhla opět ta stejná poušť a step, tu a tam porostlá křaky a malými kaktusy. Tu a tam nám přes cestu přeběhl sysel a jednou jsem málem zajel sebevražednou veverku. Teda snad jenom málem, ono jak už jsme psali, tady sice je speed limit na dálnici která má naprosto luxusní povrch a je rovná chabých 75 mil (cca 120 km) ale na krajských a okresních cestách které jsou všechny stejně luxusní a mají na obou stranách 2 m odstavný pruh, je povoleno 65 majlí, takže cesta svižně utíká a moc manévrovat před zvířectvem se nedá…
Tohohle dne jsem určitě zlomil rekord, neboť jsem jel 35 minut aniž bych musel pohnout volantem. Na lokální cestě…. Celkem pohodová vyhlídková jízda, tempomat zapnutý, automat zapnutý, jednou rukou přidržovaný volant a nožičky pěkně protažené a relaxující. Minuli jsme další nekonečný vlak a dojeli do Kingmanu, který jsme chtěli jen projet když najednou Kuba huláká Zastav zastav, hned tady. Tak jsme zastavili u fajn restaurace a šli se podívat co to vlastně viděl. A pak jsem to spatřil i já. Aáááááááá. Shelby Cobra GT 500 ze šedesátých let… Aááááááááááááá. Vydržel bych tam stát půl dne a kochat se ale proběhlo aspoň focení a pak mě Kuba odtáhl do sousední stylové burgrárny, musel k tomu použít ovšem dirty trick kdy mi slíbil že se naobědváme. Tak jsem teda šel ale stejně jsem se hned ptal jestli mají smažené chilli cobry…
Dali jsme si zase klasický americký nášup, já si dal Chilli burger a Kuba si objednal Hot Dog, v mylné naději že to konečně bude něco malého. Dostal jsem talíř o velikosti servírovacího tácu a na něl obří burgr na housce, celý zalitý chilličkem a k tomu obří cibulová kolečka. Vůbec, ta cibulová kolečka jsou úžasná věc, dávám si je místo hranolků, jsou šetrnější na můj trávicí trakt. I když, já myslím že je stejně všem jasné že bych sežral cokoliv. Kuba dostal něco co by se dalo přirovnat ne k párku v rohlíku ale spíš tak k 15ti centimetrovému buřtu v bagetě. To celé zasypané hranolkama…
A pak už hurá na cestu, čekala nás 50 mílová etapa po prapůvodní cestě, pustinou a serpentinami přes záludné Black Mountains. Pomalu jsme stoupali do hor po silničce široké jen asi 4 metry, na jedné straně strmé skály a svahy, na druhé propast. Jel jsem pěkně pomalu abych svého spolujezdce nevyplašil, ale stejně mi řekl že teď by se mu hodil ten diazepam na uklidnění který jsme nevzali….:) Horskou silnicí jsme se dostali až do Oatmanu, kde se po ulici všude potulovali divocí osli a mezi nimi mumraj aut a turistů. Prostě OMG WTF!!! Následoval sjezd z hor do Needles a byli jsme v… Kaliforniíííí…. Pacific Ocean, here we come. Ale to ještě není náš cíl protože dnes se jede do Las Vegas.
Dálnice do Las Vegas byla snad nejnudnější cesta za celou dovolenou. Na sever, rovně jako podle pravítka, 2-4 pruhy, kolem nás nic než pustina. Zlatý tempomat. Už chápu proč mají amíci tempomaty a automaty už od konce 40tých let. Ty jejich velké vzdálenosti by se jinak překonávali dost nepohodlně. Jediným zpestřením po cestě byl obří billboard s reklamou na obchod se zbraněmi s nápisem TRY IT, GUN STORE, TRUE REAL AUTO a s obrázkem MP5ky. Tak jsme zapřemýšleli jestli si nějaký ten automat nekoupíme, už vidím jak bych si nechal sapíka balit na letišti do igelitové tašky jako cabin baggage, haha.
A pak už jsme dojeli, město hříchu se rozprostíralo před námi. Dojeli jsme do hotelu který jsme vybrali metodou pokus omyl a ubytovali se v luxusním hotelu na Downtownu za skvělých… 40 babek i s daní. Prostě další WTFOMG. Tohle je naše nejlepší a zároveň nejlevnější bydlení za celou dobu. A hned jsme vyrazili do víru hazardu a gamblingu. Je to neuvěřitelný, celé dlouhé ulice, jedno kasino vedle druhého, všude mraky lidí, snad miliony, MILIONY automatu, karty, rulety… Jako tomuhle se říká herna. Ale myslím že na tohle si člověk vyrobí závislost ještě dřív než na WoWko… Zdravím KoK a partu ze Vsetína, Trnavy, Ústí, Chebu a prostě všechny své ovečky z Čech, Moravy a Slovenska, už se těším až zase vytáhnu svého medvěda na raid!! Jestli teda bude ještě pro zestárlé a oprýskané GLko místo:))
Jako konzervativní hráč jsem naládoval do automatu dolarovou bankovku, zvolil na jednorukém banditovy 5 lajn po centu a vrhnul se na hraní. A světe div se, své dva prosázené dolary jsem rozmnožil na 5 babek, ou jé. Je to tu fakt jak z jiného světa, hrajete na automatu, pak zmáčknete tlačítko cash out a automat vám VYTISKNE papírek s čárovým kódem se kterým jdete k jakési pokladně a tam vám ho proplatí, prostě úlet. Kubasovi to včera moc nešlo, možná proto že jsem mu věnoval tričko s nápisem EPIC FAIL, které mi bylo moc malé…:)
Došli jsme ještě na Fremont Street což je centrum Downtownu a ten celý bulvár je zakrytý zakulacenou střechou která se skládá asi tak z několika milionů malých obrazovek. A na nich každou celou hodinu promítají reklamy na koncerty. Na té ulici která má dobře půl kilometru je asi tak tisíc reproduktorů takže vytvoří super prostorový zvuk. Když jsme šli poprvé, tak se najednou zablesklo a zahřmělo, úplně jsme se lekli co se děje, a byla to reklama na koncert Queen. Čuměli jsme na to v tichém úžasu, s otevřenou hubou a nevěřícíma očima. Na té půlkilometrové obrazovce se totiž promítal k té hudbě film, s různými animacemi, prostě WOWOWOWOWOWOW. Pak jsem se vrátil pro foťák a kolem půlnoci pro vás nahrál ve Full HD téměř 10 min video, George Thorogood and the Destroyers, což určitě neznáte protože nejste takový rockový maniaci jako já, nicméně tenhle týpek nahrál song Bad to the Bone… pořád nic? Tudutudududu… tudutudududu… Bbbbbaaad to the bbbone…. A na pozadí jede Arnold aka Terminátor na ukradnutém Harleyi… Jasněěěěě, jde o main song z Terminátora 2. A na tý obří obrazovce nad mojí hlavou burácel Bad to the Bone a proháněly se po té půlkilometrové highwayi kostry na motorkách, pronásledované hořícími kytarami… prostě ÚLET největší.
Já pak už byl úplně mrtvej, holt jsem ranní ptáče, tak jsem šel spát, zatímco Kubas šel hledat Black Jack. Jestli ho našel nevím, ale musím ho zkontrolovat kolik prohrál:) Teď je ráno, tohle píšu z hotelového bufetu kde mají snad tuny jídla, každopádně já vytuhnul u waflového baru a přežral jsem se waflemi politými horkými jahodami… Leze mi červená už i z uší a nosu:) No a teď se jdu podívat kde prohraju svých prvních dnešních 5 babek, chacha.
 |
| 2010-05-25 Route 66 Day 20 |
Čágo,
Mléko co má místo očí dolarové bankovky
pondělí 24. května 2010
Den devatenáctý, takový flákací
Na dnešek jsme měli připravenu návštěvu Meteoric Crater poblíž městečka Williams. A protože se nám včera tak moc líbilo u Black Barts, rozhodli jsme se že tam dnes ještě zajdeme na lehkou večeři a přineseme vám foto.
Vítr tu fičel celou noc a ráno byla pěkná kosa, to jsem zjistil když jsem si vyrazil na pozdní snídani a kávu o desáté. Vyjeli jsme až relativně pozdě do Williamsu, který je v opačném směru než kam jedeme. Už chvíli po opuštění Flagstaffu se tak dívám na horizont a říkám že máme nějaký opar před sebou. To že to není opar jsme zjistili po asi 10 mílích kdy nás překvapilo odstavené auto se světelnou tabulí na které se střídali dva nápisy. SEVERE SAND STORM a ROAD CLOSED.
Nejprve jsme si mysleli že se to týká jen kamionů ale z omylu nás vyvedl policejní road block napříč I-40. Před námi zuřila doslova písečná vichřice a i těch pár mil před jejím okrajem bylo slyšet písek a kamínky hnané větrem jak bubnují do kapoty. Na obzoru se táhnul oblak písku dlouhý a široký asi 30 mil, vysoký pár set metrů. Ještě jsme vymýšleli jak to objedeme a projedeme ale nakonec jsme usoudili že to bude zavřené ne bez důvodu a raději jsme se vrátili do Flagstaffu.
Po cestě jsme se ještě stavili v nějakém místním parku, což budou v podstatě jediné foto z dnes jinak proflákaného dne. Ale co, je neděle a trocha nicnedělání je potřeba.
Na večeři jsme opět zašli do Black Barts. Dnes jsem pojedl lehce, dal jsem si Big Ceasar Salad a zakousl to Delicious Chocolade Cake. A pak už se jelo. Před námi bylo jen 90 mil které jsme ukrojili během dvou hodinek a dojeli do Seligmanu. To je takové malé městečko na Route, ubytovali jsme se v Historic Route 66 Motelu a zašli na pívo do Roadkill Baru. Už podle jména sympatický podnik:) Dali jsme si jejich točené Red Ale a zakousli to osmaženými papričkami jalapenos plněnými chedarem. Nakonec jsem tam málem zapomněl pas ale to samozřejmě nebylo pivem ale tím že jsem ho chtěl ztratit a zůstat tu... to je snad jasné ne... ???
Každopádně ale už vím co si dám na snídani... Nějaký čerstvý cheesecake a zakousnu to Buffalo Burgerem, hehe:) A potom... cesta do Las Vegaaaaas....
Hezký večer případně hezký den pokud právě vstáváte.
Lehce opilé Mléčko
edit Kuba: Tak dneska došlo na první a snad i poslední komplikaci při naší cestě. Vichr nás trápil už při prohlídce Bryce a Grand canyonu, dneska asi situace kulminovala. V Česku se asi uzavření dálnice i okresek kvůli větrné a písečné bouři jen tak nedočkáme :). Krajnice dálnice plná odsta ených kamionů a aut čekajících na sklidnění počasí .. hold jsme se museli smířit s tím, že meteor crater budeme muset vynechat. Ale tak nevadí. Aspoň jsem si ještě jednou zašli do naprosto geniální restaurace Black Bart, kterou já (a předpokládám i Martin) považuju za zatím nejlepší podnik na Route. Klasickáý steak restaurant s dekorací cowboyského saloonu, pianista hraje na klavír, po place pobíhá 10 číšníků\servírek a naprosto plynule se vždycky jeden vyběhne na podium, zazpívá nějakou píseň a pak zase plynule přejde na obsluhování hostů. Každá cca 4. písnička je pak hormadná, kdy na podium vyběhnou úplně všichni, zazpívají a zase se rozeběhnout. Bylo úplně úžasné sledovat, jak jim to tam funguje. Přitom to nebyli žádní amatérští halekálci! Všichni měli krásně čistý hlas a prostě uměli zpívat. U jednoho číšníka, jehož hlas ohromil snad každého v sále jsme se až divili, proč dělá obsluhu v restauraci a nezpívá někde v opeře. No alesamozřejmě museli jsme Flagstaff opustit (ještěže nebyla dálnice uzavřena v obou směrech), dnes trávíme noc v moc pěkném motelu v Saligmanu a zítra nás už čeká Vegas baby!!!
Ranní edit by Mléko: Stále jsem zapomněl říct jednu věc... Už skoro měsíc tu chodím po hospodách a barech... a stále nesmrdím cigaretovým kouřem. Nekouří se nikde a dokonce si ani nepamatuju že bych někde potkal ve městě na chodníku někoho s cigaretou zapálenou. A nikde se tu nepovalují po zemi hromady nedopalků... Prostě super!
Vítr tu fičel celou noc a ráno byla pěkná kosa, to jsem zjistil když jsem si vyrazil na pozdní snídani a kávu o desáté. Vyjeli jsme až relativně pozdě do Williamsu, který je v opačném směru než kam jedeme. Už chvíli po opuštění Flagstaffu se tak dívám na horizont a říkám že máme nějaký opar před sebou. To že to není opar jsme zjistili po asi 10 mílích kdy nás překvapilo odstavené auto se světelnou tabulí na které se střídali dva nápisy. SEVERE SAND STORM a ROAD CLOSED.
Nejprve jsme si mysleli že se to týká jen kamionů ale z omylu nás vyvedl policejní road block napříč I-40. Před námi zuřila doslova písečná vichřice a i těch pár mil před jejím okrajem bylo slyšet písek a kamínky hnané větrem jak bubnují do kapoty. Na obzoru se táhnul oblak písku dlouhý a široký asi 30 mil, vysoký pár set metrů. Ještě jsme vymýšleli jak to objedeme a projedeme ale nakonec jsme usoudili že to bude zavřené ne bez důvodu a raději jsme se vrátili do Flagstaffu.
Po cestě jsme se ještě stavili v nějakém místním parku, což budou v podstatě jediné foto z dnes jinak proflákaného dne. Ale co, je neděle a trocha nicnedělání je potřeba.
Na večeři jsme opět zašli do Black Barts. Dnes jsem pojedl lehce, dal jsem si Big Ceasar Salad a zakousl to Delicious Chocolade Cake. A pak už se jelo. Před námi bylo jen 90 mil které jsme ukrojili během dvou hodinek a dojeli do Seligmanu. To je takové malé městečko na Route, ubytovali jsme se v Historic Route 66 Motelu a zašli na pívo do Roadkill Baru. Už podle jména sympatický podnik:) Dali jsme si jejich točené Red Ale a zakousli to osmaženými papričkami jalapenos plněnými chedarem. Nakonec jsem tam málem zapomněl pas ale to samozřejmě nebylo pivem ale tím že jsem ho chtěl ztratit a zůstat tu... to je snad jasné ne... ???
Každopádně ale už vím co si dám na snídani... Nějaký čerstvý cheesecake a zakousnu to Buffalo Burgerem, hehe:) A potom... cesta do Las Vegaaaaas....
 |
| 2010-05-23 Route 66 Day 19 |
Hezký večer případně hezký den pokud právě vstáváte.
Lehce opilé Mléčko
edit Kuba: Tak dneska došlo na první a snad i poslední komplikaci při naší cestě. Vichr nás trápil už při prohlídce Bryce a Grand canyonu, dneska asi situace kulminovala. V Česku se asi uzavření dálnice i okresek kvůli větrné a písečné bouři jen tak nedočkáme :). Krajnice dálnice plná odsta ených kamionů a aut čekajících na sklidnění počasí .. hold jsme se museli smířit s tím, že meteor crater budeme muset vynechat. Ale tak nevadí. Aspoň jsem si ještě jednou zašli do naprosto geniální restaurace Black Bart, kterou já (a předpokládám i Martin) považuju za zatím nejlepší podnik na Route. Klasickáý steak restaurant s dekorací cowboyského saloonu, pianista hraje na klavír, po place pobíhá 10 číšníků\servírek a naprosto plynule se vždycky jeden vyběhne na podium, zazpívá nějakou píseň a pak zase plynule přejde na obsluhování hostů. Každá cca 4. písnička je pak hormadná, kdy na podium vyběhnou úplně všichni, zazpívají a zase se rozeběhnout. Bylo úplně úžasné sledovat, jak jim to tam funguje. Přitom to nebyli žádní amatérští halekálci! Všichni měli krásně čistý hlas a prostě uměli zpívat. U jednoho číšníka, jehož hlas ohromil snad každého v sále jsme se až divili, proč dělá obsluhu v restauraci a nezpívá někde v opeře. No alesamozřejmě museli jsme Flagstaff opustit (ještěže nebyla dálnice uzavřena v obou směrech), dnes trávíme noc v moc pěkném motelu v Saligmanu a zítra nás už čeká Vegas baby!!!
Ranní edit by Mléko: Stále jsem zapomněl říct jednu věc... Už skoro měsíc tu chodím po hospodách a barech... a stále nesmrdím cigaretovým kouřem. Nekouří se nikde a dokonce si ani nepamatuju že bych někde potkal ve městě na chodníku někoho s cigaretou zapálenou. A nikde se tu nepovalují po zemi hromady nedopalků... Prostě super!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)