Den 8. - St. Louis

Tento den se nikam nejelo a v plánu byla pouze prohlídka St. Louis. Nejprve jsme vyrazili do Museum of transportation obdivovat místní exponáty .. a že to teda byly kusy. Muzeum bylo orientováno hlavně na železniční dopravu, takže k vidění byly vagóny a lokomotivy všemožných tvarů, velikostí a stáří. Některé kousky by se klidně daly označit za hotové umělecké dílo, i když vážily stovky tun. Dále zde byla také hala s automobily, a třebaže bylo vystaveno pouze pár aut, našly se mezi nimi opravdové unikáty, jako např. automobil poháněný turbínou místo klasického spalovacího motoru. Po prohlídce jsme se zajeli zacheckovat do jiného motelu, který nám více vyhovoval pro ranní odjezd a pak hurá na prohlídku centra, resp. dominanty St. Louis – The Great Arch. Popsal bych ho slovy Simony Stašové z Pelíšků: „To ale muselo dát práce .. a přitom je to taková blbost“. V podstatě se jedná o 150 metrů metrů vysoký oblouk, který byl postaven jako pomník prezidentu T. Jeffersonovi, který se zasloužil o dobývání divokého západu a oblouk samotný symbolizuje právě jakousi bránu na západ. Pohled na něj byl dechberoucí. Hlavně při pohledu přímo pod ním se zdá neskutečně vysoký. V podzemí je umístěno muzeum o západu s videeom o tom, jak kolonizanti měnili s indiány půdu za kořalku, ale největší fígl je v tom, že v každé noze je výtah, kterým se dá vyjet až na vrchol, kde je vyhlídková plošina. To jsme samozřejmě nemohli propásnout. Já jsem akorát již od samého počátku tak úplně nesdílel martinovo nadšení, protože konstrukce oblouku není nijak široká a už jenom z představy stísněného prostoru výtahu mě braly mrákoty. No ale co už .. koupili jsme lístky, prošli obligátní kontrolou a už jsme čekali ve frontě na výtah. Tedy, transport na vrchol funguje podobně jako ruské kolo. Na zemi je u sebe 8 dveří, každé vedou do jedné kabinky pro max. 5 lidí a kabinky jsou přidělané na lano a tak pendlují nahoru a dolů. Jak jsme tak čekali, nervozita alespoň u mě stoupala, sám sebe jsem přesvědčoval, že to přece bude no problemo. Po chvíli kabinky přijely, dveře se otevřely … a bylo jasno. Do té jezdící rakve 1x1,5 metru, bez oken, kam bych se měl narvat s dalšíma 4ma lidma a jet 5 minut nahoru mě zaboha nikdo nedostane! I když se samozřejmě Martin začal při pohledu na moji zelenou barvu chechtat a tahal mě dovniř, sebral jsem se a šel si zpátky do haly pěkně sednout a čekal jsem, až si to tam prohlídne a přijede zpátky dolů. Foto budou přiloženy, pohled to musel být úžasný. V podvečer jsme se pak ještě lehce prošli po městě, nakoupili nějaké trička (oba jsme si jak jinak koupili špatnou velikost) a vydali se vstříc zlatému hřebu večera – na baseball!! Oblíbenost baseballu v Americe (a domácího týmu Cardinals v St. Louis) je patrná všude. Vlaječky, trička, čepice .. vše se prodává na každém rohu a každý místní má na sobě alespoň jeden kus oděvu s logem svého týmu. My už jsme měli naše trička vyměněná, takže jsme mezi domácí fans perfektně zapadli. Nezbytně dovybaveni pivem a nachos s chilli, jalapenos a chedarovým sosem jsem usedli na naše místa a hra mohla začít. Martin se sice v baseballu vůbec neorientoval, takže jsem mu v procesu vysvětloval pravidla a nevím, jestli se tam většinu času nenudil, ale mě se zápas podpořený atmosférou přímo na stadionu náramně líbil. Hra skončila v 10 a šupajdili jsme zpátky na parkoviště pro auto a na hotel, protože nás ráno čekla opět dlouhá cesta …

2010-05-13 Route 66 Day 8