Středa byla ve znamení přejezdů Novým Mexikem a Arizonou. Vůkol už nebylo moc co k vidění, pouze poušťě a pustiny, fotek nekonečně rovných silnic až k horizontu máme už tisíc, takže jsme většinu času valili po dálnici. Přesto byl na programu jeden zásadní bod - návštěva Petrified forrest parku. Park se skládá ze dvou část. První tzv. Painted desert - kopce a skaliska erozí rozmanitě vytvarovaná a zabarvená. Druhá byl samotný zkamenělý les, tedy stromy které kdysi spadly někde do bahna a během tísíců let zmineralizovaly na totální šutr. Oboje byla velmi zajímavá podívaná, více ve fotkách. Oběd proběhl v mexické El Rancho restauraci. Já chtěl jen něco menšího, tak jsem si ze sekce předkrmy vybral hot wings. Jako kdo jako předkrm sežere 8 kuřecích křídel a pak pokračuje na hlavní chod, to teda nechápu .. asi nějaký průměrný Američan. Martin si objednal fajitas, neslo se to ve stejném duchu. Pánev velká jako medvědí tlapa plná masa a zeleniny, 6 placek, fazole, rýže .. no byla to bašta :). Po obědě už pak následoval jen přesun do našeho útočiště na noc - Chinle. Malinko jsme se obávali, jak to tady bude s ubytováním. Přecijenom jsme byli uprostřed pouště, Chinle byla klasická americká díra bez většiny řetězcových motelů. Opdoledne v Nevada visitor centre jsme ale byli pánem turistickým poradcem ubezpečeni, že ubytování nebude problém (pracoval tam 2 měsíce, takže mu zkušenosti určitě nechyběly), takže jsme se o náš nocleh nijak nebáli. Jako první jsme zamířili do Best Western - plný. To nás trošku rozladilo, ale pokračovali jsme k dalším dvoum hotelům, které se ve městě nacházely. U nich se ale vyskytl jiný problém jistě zcela náhodně shodná cena za pokoj pro dva - 114 dolarů + daň. To se nám zdálo za noc v takové díře uprostřed ničeho trošku moc. Objevila se ale ještě další možnost - nedaleký kemp. Byl zadarmo, měl záchody a uplatňoval klasické americké pravidla - no alcohol, no campfire, no noise (nevím, co tam teda ty lidi večer dělají). Po prohlídce padla volba právě na kemp. Ušetřených 65 dolarů na každého se vždycky bude hodit na steak. Navíc jsme s toutou alternativou počítali už při plánování naší cesty. I podle mapy není v těchto končinách žádné město, takže jedna noc strávená v autě nebyla nereálná. Právě proto jsme byli i na tuto alternativu připraveni .. tedy jeden z nás byl. Forda jsme briskně i po tmě přestavěli na pojízdnou ložnici. Kufry a víceméně všechno šlo na přední sedadla, zadní sedadla se sklopila a spolu s kufrem jsme měli tolik prostoru, že si tam i Martin mohl lehnout s nataženýma nohama. Problém byl jen v tom vybavení. Já měl svůj spacák a bylo mi fajn (až teda na ne příliš měkkou podlahu, kterou ani vystlání ručníkama a tričkama). Martinův plán na nocování v autě byl postupem času takovýto:
Týden před odjezdem - "Jo, vezmu si spacák"
Dva dny před odjezdem - "Nevezmu si spacák, pak si tam nějaký koupím"
V New Yourku - "Kašlu na spacák, kdyžtak se pořádně obleču, to bude ok"
Čtvrtek 5:30 ráno - "Hele Jakube nepojedme už? Mně je hrozná zima"
A tak jsme se po poloprobdělé noci sebrali po šesté vyrazili za dalším dobrodružstvím. Na to, co jsme měli v plánu, jsme se teda moc nevyspali :)
edit by Mléko:
Pche, já byl úplně připravenej, jenom jsem si nemyslel že na to auto skutečně dojde... A to briskní přestavení auta trvalo asi tak hodinu a půl, než jsme přišli na to jak se sklápí sedačky a opěrky na hlavu. Ještě že se na jednom místě v jednom kempu v Chinle sešli dva největší mozky celé planety... Jo a kdybych si vzal spacák tak nevím kam by se vešly všechny věci co si Kuba ponakupoval a nevejdou se mu do maleho kufriku...:) Ale jinak fajn den....!
Fotky zase úžasné, možná by jste váš blog mohli přejmenovat na: "Dva mudrci na Route 66" :))
OdpovědětVymazat