Velká expedice, přípravy a podivný finish s nahořklou přichutí sopečného popílku

Pamatuji si to jako kdyby to bylo dnes, asi před rokem když jsem dorazil v pondělí ráno do kanceláře v Amsterdamu a pln pesimismu z návratu do práce po víkendu jsem tak napsal Kubovi "...hele, nepodnikneme něco pořádnýho, nějakou expedici?". No a vzápětí se mi vrátilo jestli pořád ještě platí ta moje představa Route 66. A tehdy jsme to začali pořádně plánovat.

Postupně vykrystalizovala cesta přes oceán která začne v New Yorku, zavede nás do Chicaga kde si zapůjčíme pořádný bourák a projedeme USA po slavné Route 66, napříč 8mi státy Unie, dohromady se všemi odbočkami skoro 6000 km.

Takovýto ambiciozní plán se ovšem potýkal s těžkostmi už od samého začátku. Cestu jsme si naplánovali na květen 2010, ovšem až do února 2010 jsem byl pracovně v Nizozemí. Můj 12 let starý pas s oslími rohy a dětskou fotkou by jistě na americké ambasádě nikoho neoslnil, povolení ke vstupu jsem neměl, řidičský průkaz jsem pro změnu nikdy nechtěl. Touha jet ale byla příliš veliká a proto padlo rozhodnutí, překážky nás nezastaví, jedeme!

Proto jsem hned po návratu do Čech zašel na úřad pro nový pas a přihlásil se do rychlokurzu autoškoly. Učitele jsem uklidnil hned zkraje, když se mě ptal zda aspoň vím k čemu slouží stěrače (samozřejmě k odstraňování krve chodců, na to mě přeci nenachytá) a pro jistotu jsem mu sdělil že moje nejoblíbenějši hra na PC s autama je Carmageddon 2. To ho uklidnilo a jízdy se mnou si pak užíval. Jenom do dnes nevím proč před přechody pro chodce dával ruku před oči....

Nakonec jsem ale vytouženou kartičku získal, povolení ke vstupu též, peníze, karty, pojištění máme zajištěné, očkovaní jsme. S očkováním je to vůbec veselá historka, původně jsem se šel očkovat na žloutenku a skončil jsem i s objednanou vzteklinou, meningokokem a břišním tyfem. Vypláznul jsem za to 10 tisíc a čuměl jako puk :) Ale zase máme jistotu že až se při koupání napijeme kontaminované vody nebo nás v poušti pokouše vzteklý kojot, budu to právě já, Mlékař, kdo nás zachrání a zraněné dopraví k ošetření...:)

No a právě když jsme si říkali jak to máme všechno v suchu, začala soptit ta zpropadená islandská sopka a teď čekáme zda vůbec odletíme... po roce příprav by to byl docela velký fail:) No ale snad se matka příroda umoudří a skutečně odletíme. Let máme koupený na 5. května a pište si že tu o nás ještě uslyšíte...

Mléko